MUCHOVNÍKOVÉ POVÍDÁNÍ

Dobrý den!

Dneska si povíme něco o muchovníku. Pokud netušíte, co to ten muchovník je, pak vězte, že jde o zapomenuté ovoce, které v minulosti rostlo na každé zahradě, v každém sadu. Plody muchovníku obsahují vše potřebné k životu, takže můžete z jídelníčku bez milosti škrtnout hovězí a vepřové, ačkoli obsahují vše potřebné k životu taky. Pro milovníky zdravého životního stylu jsem napsal básničku, za sebe však u toho hovězího a vepřového zůstanu, neboť jsem s nimi naprosto spokojen, i co se týče chuti.

Tuhle básničku se naučte a před každým jídlem si ji pro sebe řekněte. Fakt to pomáhá!

Shrnu vám tady pár mých poznatků a zkušeností, ale nečekejte nic moc odborného. Zkuste schválně o muchovníku něco vyhledat a nastudovat. Usoudíte, že jde o něco tak zdravého, krásného a praktického, až je s podivem, proč Česko ještě nenahradilo lípu, svůj národní strom, muchovníkem. Všechna ta chvála má původ v reklamě, tak ji berte trochu s rezervou: když je to tak užitečné, proč to vlastně v těch zahradách a sadech neroste, proč to odtud zmizelo?

Muchovník,

Plody muchovníku – nejlíp jim to sluší nesklizeným…

jak jsem se dočetl v příručce pro pěstování, zmizel ze zahrad a sadů už v dávných dobách. Proč se začal znova objevovat, není zcela jasné, lidé si celkem bez odmlouvání odvykli a neslyšel jsem o nikom, kdo by po muchovníku truchlil. Po osobní zkušenosti s muchovníkem si dokonce dovolím tvrdit, že jeho šíření je politováníhodný přešlap. Jsem toho názoru, že muchovník byl znovuobjeven zahradníky, neb ti nevědí, co zvláštního by ještě prodávali, aby si udrželi navyklou životní úroveň.

Nedokážu blíže specifikovat, v které době vlastně ten muchovník všude rostl, neboť jsem nenašel nikoho, kdo by něco podobného pamatoval nebo to znal aspoň z vyprávění. Co se týče časového určení, kdy ten muchovník byl na výsluní, musíte se spokojit s tím termínem V dávných dobách. Což je nemlich to samé, jako Bylo – nebylo, dávno tomu; podobně začínají i pohádky. Kdyby nějaká byla o muchovníku, stálo by na začátku: Bylo jednou jedno šťastné království a tam všichni pěstovali muchovník. Možná ji jednou napíšu.

Mezi vlastnosti muchovníku neodmyslitelně patří toto:

  • Po jaru dekorativně kvete! Lahodí to lidskému oku; vedlejší přidanou hodnotou je, že poskytuje včelám základní suroviny pro jejich medotvornou a propolisotvornou činnost.
  • V létě  poskytuje velmi sladké jedlé plody plné vitamínů a zdraví prospěšných látek! Z plodů jde vyrábět džemy, zavařeniny a sirupy, nechá se usušit na mlsání,…
  • Na podzim vám muchovník vyzdobí zahradu krásně vybarveným lupením! Takže i za nevlídných a sychravých podzimních dní vytáhnete křesílko na zápraží, zachumláte se do deky a kocháte se tou barevnou nádherou. A až to opadá, tak si krásně protáhnete záda při hrabání té barevné krásy do kompostu.
  • A v zimě? Nesklizené plody poslouží jako pastva pro mraky pestrobarevných ptáčků! To je teprve něco. Ti vám tu zahradu vydekorují, rozezpívají a rozcvrlikají, až vám bude srdce usedat. Takže znova: křesílko, nezapomeňte aspoň tři deky, do termosky horký čaj a celé odpoledne prosedíte na zápraží pozorujíce ptáky. Zima vám uteče jako nic.

Pokud jste se při pozorování chumlali do malého množství dek, možná strávíte jarní měsíce běháním po doktorech s ledvinami a vrzajícími koleny. Ale nakonec zjistíte, že ty doktory vlastně nepotřebujete: máte muchovník, ten léčí vše, takže vás hodí v létě zpátky do kondice a pohody.

Jal jsem se zjišťovat,

kterak se stalo, že tohle historicky významné ovoce zmizelo z těch zahrad. Ani pamětníci muchovník nepamatují, což je na pováženou, takže musíme zpět o spoustu generací. Že by muchovník ze zahrad vyhnala nějaká nemoc? Ne. Válka? Taky ne. A co když to byla… ZMĚNA KLIMATU?!

Průšvih!

Ono už to běží kolik generací a my na to přijdeme za minutu dvanáct? Ale kdepak, ani změna klimatu to nebyla, v dávných dobách, kdy ještě rostl muchovník na každé zahradě, se klima neměnilo. Tenkrát byly jen mírně nepravidelné výkyvy počasí a pro vysvětlení těchto povětrnostních proměn všeobecně platila pranostika, že po přibližně sedmi letech mokrých následuje přibližně sedm let suchých, vystřídaných přibližně sedmi lety studenými, kteréžto byly pro zachování přírodní spravedlnosti a rovnováhy vyváženy přibližně sedmi lety teplými. Greta je moc mladá, aby to mohla vědět aspoň přibližně. Navíc se tyhle věci probíraly v pátek a to ona do školy nechodí. Proto se o tom taky nezmínila ani v jedné světem dychtivě sledované přednášce.

Po osobní zkušenosti

s muchovníkem se nedivím, že z těch zahrad zmizel. Ono to není nic moc. Abyste rozuměli: Muchovníku se v reklamách říká taky indiánská borůvka, rozinkový strom, případně rozinkový keř. Je to jen marketingový tah:

  • O borůvkách nemůže být ani zmínky. V dobách, kdy se muchovník běžně vyskytoval v zahradách, nežili v našich končinách v přilehlých domech Indiáni. Dějepis mi nikdy moc nešel, ale tohle vím docela jistě. Ona ta příručka bude nejspíš překlad z jazyka nějaké bývalé indiánské země.
  • Ani rozinky na něm nerostou. Rostou na něm plody, které mají sladkou chuť, ta se ale chuti rozinek ani zdaleka nepodobá.
  • Co se týče much, ty na něm nerostou taky. Zde jsem chuťové srovnání neprovedl pro nedostatek odvahy ochutnat mouchu.

Musel jsem si vystačit se vzpomínkou: Pokud mouchy chutnají stejně, jako v časech, kdy mi ještě vítr čechral vlasy při prohánění na motocyklu značky Jawa Pionýr, tak tvrdím, že muchovník chutná mnohem líp. Je to už dávno, pionýra nemám, vlasy už mi vítr nečechrá. Ty větry už prostě nejsou, co bývaly. A tak mi v paměti uvízl jen ten chuťový vjem. Ochutnávka byla tenkrát tak nečekaná, že jsem nedokázal nijak jinak zareagovat a dokonce ani nevím, o jaký druh mouchy se jednalo. Ale nechutnala mi, ani co by se za nehet vlezlo.

Když jsem se pokusil udělat si v tom pořádek, trochu se mi to množství informací popletlo, takže jsem dospěl k názoru, že na keřích, kterým se říká muchovník, pěstovali indiáni borůvky jako alternativu za nedostatkové rozinky. Všechno jim to snědly mouchy a ty pak odletěly. Zbytek katastrofy dokonali kolonizátoři.

Proč se mu 

tedy říká indiánská borůvka a rozinkový strom? Přece, aby se dobře prodával, to dá rozum. Muchovník si nekoupíte, kdo by si pěstoval pro potěšení mouchy. Ale rozinkový strom, to už je jiná. Každý si tu pochoutku hned vybaví. Tenkrát před lety jsem tomu taky podlehnul: Vybavil jsem si tu dobrotu a koupil toho hodně, protože rozinky, ty já rád.  O borůvkách to platí jakbysmet. Manželce jsem to vysvětlil tak, že dva a půl tisíce je pakatel proti těm úsporám, až nám porostou vlastní rozinky a kýble borůvek. A budeme moct ještě rozdávat! Což je vlastně předpověď toho, jak nás budou mít všichni obdarovaní rádi: stačí jen ta drobná investice.

S muchovníkem

mě svedla na společnou cestu obyčejná náhoda. Řešil jsem oplocení zahrady. Nechtělo se mi kopat krumpáčem a házet lopatou. Nechtělo se mi míchat beton a rvát ho v kolečku po zahradě. Nechtělo se mi natahovat pletivo, přitloukat plaňky, natírat. Hledal jsem nějakou alternativu, kterak se nenadřít a mít pořádný plot. Při hledání jsem narazil na ten muchovník. Říkali mu tam Jedlý živý plot. Hned jsem věděl, že ten dělat nebudu! To zrovna, já se budu pěstovat s jedlým živým plotem a případný zloděj si prostě prokouše díru! Moje děti jsou mlsouni, tak mi každý den kousek umlsají a ze soukromého pozemku se stane veřejně přístupná plocha! Když se ohlédnu do světa pohádek – Jeníček a Mařenka takhle jedné paní zlikvidovali střechu a aby nepožadovala náhradu škody, narvali ji do pece. Takže Jedlý živý plot – nebrat!

Pro jistotu jsem udělal tu klasiku: Máme 110 metrů plotu s betonovým soklem, na železných sloupcích pletivo. Je tam už sedm let a je netknutý! A jen ať si zloději zkusí kousnout! Z výchovných důvodů jsem tenkrát dal dětem ochutnat pletivo s kouskem betonového soklu a pak celé odpoledne brečely. Já vám dám mlsání!

Ovlivněn reklamou

koupil jsem muchovník jako užitečnou dekoraci na nově oplocenou zahradu. Objednal jsem Jedlý živý plot o délce 15 metrů. Měli tam na to takovou vychytávku, jak spočítat, kolik rostlin je na 15 metrů plotu potřeba. Je to mimochodem přesně množství, ke kterému tenkrát dávali zdarma(!) sazenici lískového keře a hadici na kapkovou závlahu, aby mi to pěkně rostlo. A zadarmo i e-knihu s návodem na pěstování. Takže špička.

Těžko posoudit, kolik much jednou ranou jsem zabil, když jsem ten muchovník koupil. Ta rostlina je trochu nevypočitatelná, a to hned od počátku, co se s ní seznámíte. Ne tak, že řeknete: “Já jsem Novák,” a dostanete odpověď: “Nazdar. Muchovník.” A abyste si ho líp pamatovali, švihne s vámi o zem. Tak to není.

Abyste k němu přilnuli

jako k svým dětem, musíte si ho vypěstovat z klacíků s kořínky, které vám po jaru nebo na podzim přijdou ze specializovaného zahradnictví speciálně zabalené a aby se vám to roští ujmulo, musíte použít speciální, vědecky zpracovaný výsadbový postup a speciálně se o to starat. Ať děláte, co děláte, trpí na padlí, takže ho musíte pravidelně stříkat, čímž znehodnotíte tu zdravost… Musíte si vybrat, zda chcete hezky vypadající plody nasáklé jedem z postřiku a nebo kontaminované bůhvíčím z toho padlí. Z tohohle úhlu pohledu jedlý živý plot pak zas tak moc jedle nevypadá. Taky ho proti padlí můžete prořezat a provzdušnit, ale pak máte ten porost děravý jak řešeto a tím pádem neplní funkci živého plotu.

Ale je pravda, že dává spousty plodů a vyžaduje jen minimální péči – stačí dvakrát ročně sestříhat do požadovaného tvaru. Zatím jsme jej nikdy nesklízeli, jen jsme z keřů tu a tam, spíš ze zvědavosti, uzobli; zbytek zůstával těm pestrobarevným ptáčkům. Letos jsme se rozhodli, že si z něj něco vyrobíme. Šťávu neboli sirup. Manželka s dcerou natrhaly kyblík, skoro 8 litrů. Pro ptáčky tam i tak zbyl ještě zhruba pětinásobek. Tak to natrhané rozmixujeme, ne, vymačkáme, poředíme, lehce zakonzervujeme, prosladíme, jako bychom to dělali třeba z malin, a máme zásoby na zimu.

Chcete-li dělat z muchovníku cokoliv,

připravte se na jisté těžkosti, kterým se nejde vyhnout. Rozmixovat to jde jedna báseň, to je brnkačka. Obsahuje to malá jadýrka, která se odstraní přecezením. Tohle znám z výroby šťávy z malin. U muchovníku to už brnkačka není, funguje to jinak. Než to všechno domixujete, změní ta rozmixovanina skupenství z tekutého na netekuté a neceditelné a dokonce nevyklopitelné a nespláchnutelné. Musí se to rozředit 1:1 s vodou a míchání jde ztuha, chce to chlapskou ruku. Dcera do toho nedokázala ani zarazit vařečku… Po rozředění jsme vycedili 11 litrů šťávy, ze které po doslazení vzniklo 15 litrů sirupu.

Plodům muchovníku zcela schází ovocná chuť, mají jen tu sladkou, pokud jsou plody ještě červené. Když dozrajou, zčernají. A pak chutnají jako bezinky s divokými jeřabinami, sladká chuť zmizí a nahradí ji trpká a nahořklá. Dozrává postupně, takže není špatné ty černé plody nechat nesklizené. Aby to mělo aspoň nějakou jinou chuť, než tu sladkou, pokusili jsme se dochutit to třešněmi a kyselinou citronovou… Ale stejně nic moc. Pít se to dá, ale že by to člověk vyhledával, to zas ne. Máme ve sklepě 30 lahví…

Ale nestěžuju si.

Vykopat se to nechá vždycky… Co jsem chtěl, to mám. Od té doby na všechny ostatní novinky pohlížím trochu s nedůvěrou a radši se někde přeptám, co a jak. A pokud máte dojem, že jste se z mého povídání skoro nic nedověděli a stále nevíte, jestli to máte koupit a nebo ne, je ten dojem správný. Jestli na vás moje vyprávění působí chaoticky, (jsem přece jen chvíli v Americe u Indiánů, chvíli na evropských zahradách), tak vězte, že jsem to líp napsat nedokázal. Stejně jsem ten příspěvek psal jen proto, abych mohl na konec připojit PéEska, a tady se mi docela dařilo:

P.S.1: Věhlas muchovníku zůstává trochu upozaděn vlivem existence

  1. zdravotní matrace s paměťovou pěnou (dobře se vyspíte a nemoci jsou zažehnány),
  2. hooodně rychlé půjčkové žirafy (půjčíte si bez stresu, ale ta reklama je tak debilní, že bych žirafu nechal s lehkým srdcem zkrachovat)
  3. zlaté masti z lékárny (kdo se hýbe bez bolesti, překypuje zdravím),
  4. chia semínek (jsou podobná střelnému prachu, ale prý mnohem zdravější),
  5. kofeinového šampónu (zdraví nestačí, je třeba taky skvěle vypadat)
  6. superzdravé balené vody v kvalitě na úrovni vody kohoutkové (ve které se ale podle reklamního spotu někdo před jejím načepováním do plastových lahví vykoupal, čímž získala jedinečnou a nezaměnitelnou chuť vody,… ve které se někdo vykoupal)

Muchovník by se v mém seznamu zařadil až na 7. místo, ale doženete s ním všechno, co bylo v předchozích bodech zapomenuto. S uvedeným seznamem se zachází tak, že než si půjdete zdravě lehnout na jedničku, nacpete si pod polštář to, co vám půjčila žirafa ze dvojky. Aby vás netlačil ten balík peněz a svědomí, jak jste zbytečně zatížili rodinný rozpočet na několik let dopředu, namažte se tou trojkou a než se vám to zlato vstřebá do kůže, zasypejte namazaná místa větším množstvím čísla čtyři. To pro případ, že by vaše jednička do druhého dne zapomněla tvar vašeho těla. Budete tam obtisknutí a příště určitě najdete svoje místečko na matraci bez větších obtíží. K snídani si místo kafe dejte pětku rozmíchanou v poháru té šestky a zajezte to padesáti bobulemi sedmičky. Zbývá už jen zastavit se během dne u šéfa a říct si o povýšení a tomu odpovídající mzdu, neboť jste splnili všechny předpoklady pro zvýšení vaší výkonnosti. Nejtěžší na tom všem je splnit to Zastavte se u šéfa. Tam spíš jen proběhnete, neboť na lačno požitá kombinace pětky, šestky a sedmičky vás možná nenechá v klidu a kvůli tomu už nestihnete v práci nic udělat.

P.S.2: Když jsem se bavil s jednou známou o tom muchovníkovém sirupu, chtěla vědět, jaké zvláštní účinky má na lidské tělo. Abych se neztrapnil odpovědí, že žádné, sdělil jsem jí, že je to sirup vyrobený podle prastaré receptury a zvyšuje a prodlužuje fyzickou výkonnost, takže člověk vydrží makat jako šroub celý den a ještě večer překypuje aktivitou. Dal jsem jí flašku na ochutnání, aby nám aspoň jedna ubyla ze sklepa. Na revanš mi přinesla její speciální levandulový sirup s mátou, třezalkou a meduňkou. Přináší prý pro tělo zklidnění po bouřlivém dni, usnadňuje usínání a navozuje klidný, ničím nepřerušovaný spánek. A tak teď před spaním piju ten levandulový sirup a ráno, abych se probral, užívám ten můj muchovníkový. V pohádce Zlatovláska takhle funguje mrtvá a živá voda.

P.S.3: Co užívám ty sirupy, mám pořád dobrou náladu a často chci dělat dobré skutky.  Když to na mě přijde, stoupnu si na celé odpoledne k přechodu pro chodce a pouštím auta. Ačkoli mám na tom přechodu přednost, nepřecházím. Chcete-li si zvednout sebevědomí, zkuste to také. Je to fakt povznášející pocit. Jen ať řidiči vidí, že chodci nejsou žádný póvl a umí být taky velkorysí. Inspirací mi je jedna paní, která nepřejde přes přechod, dokud ji nepustí auto. Někdy u toho přechodu musí čekat i hodinu, protože nejede žádné auto. Je to ta samá paní, která si kupuje jogurty s nápisem Datum doporučené spotřeby a jí je přesně v den, který je u tohoto nápisu uveden. To jsou prý nejlepší, však výrobce dobře ví, proč to tam píše.

P.S.4: Akorát je mi líto těch Indiánů. Jako by nestačilo, že jim kolonizátoři zabrali jejich půdu. Oni navíc musí jíst plody muchovníku, aniž by ochutnali naše rozinky. A borůvky přímo z lesa… M.Ň.A.M. Myslím, že to u nich ani neznají. Kdybych ale chtěl v Americe udělat opravdu dobrý kšeft, určitě bych zkusil přímý export sazenic našich trnek do bývalých indiánských zemí. Tak jedinečnou a exkluzivně natrpklou chuť jejich peckovic známe jen u nás. Sazenice by pocházely z našich rumišť a mezí, kde se těmto vytrvalým keřům velmi dobře daří a není o ně třeba jakkoli pečovat. Co se týče blahodárných účinků na lidské zdraví, jde o zcela univerzální léčivku, jejíž plody obsahují nepřeberné množství zdraví prospěšných látek. Trnkami jde osázet každé neudržované místo v krajině a rozrůstají se zcela samy, což vede ke stále větším a větším výnosům. Zatím začnu s příručkou pro pěstování, ale jestli to tam fakt začnu dodávat, ještě nevím. Nejsem zcela rozhodnut. Pořád mám před očima, kterak rozezlení Indiáni prošpikovali jednoho bílého padoucha desítkami šípů pro jeho nesolidnost a zákeřnost… A přítel bělochů Vinnetou? Nehnul ani brvou, když se to přihodilo. 

P.S.5: Zdánlivě to sem nepatří, ale stejně se musím podělit. Po té, co covidová karanténa uzavřela školy a znemožnila dětem možnost dalšího vstřebávání vědomostí od profesionálů, zůstalo to vzdělávání na rodičích. A tak jsme jednou na procházce vedli diskuzi týkající se rozšiřování vědomostních obzorů pro šestou a devátou třídu základní školy na téma Váha mravence. Viděli jsme totiž obří mraveniště. Tady to máte: Deváťačka: “Tati, hele, kolik váží jeden mravenec?” Já: “Cože to chceš vědět?” Deváťačka: “No, jak je těžkej jeden mravenec?” Šesťák: “Já to vím, já to vím! Asi 50 milimetrů.” Já: “Ty jsi ale debil. 50 milimetrů? To je 5 centimetrů, ty vole. Copak u nás rostou takhle těžký mravenci!?”

A bylo po vzdělávání. Takhle mě rozčílit, to si nenechám líbit! Myslím, že v září se mají paní učitelky a páni učitelé na co těšit. Minimálně jeden sedmák nebude vědět, kolik váží jeden milimetr a deváťačka už se se mnou nechce učit, protože dětem prý se ve škole nenadává a nekřičí se na ně. Tak ať si na té střední, kam po prázdninách nastoupí, třeba propadne. Svoje výukové metody kvůli tomu měnit nebudu. Kam by se poděla moje otcovská autorita a co by na to řekli moji kolegové. Můžu jim tak říkat, ne? Když taky  tak trochu učím…

Doufám, že jste si čtení pěkně užili.

Pěkný den!

(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nikam nehodilo se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.