OKURKY

Dobrý den! 

Chci se všem čtenářům svěřit s mými trablemi a abych neodradil hned za začátku neomaleností, začal jsem tím pozdravem. Nikoho to neurazí a já stejně nevěděl, jak začít. Doufám, že se vám příspěvek bude líbit, což znamená, že po jeho přečtení budete mít dobrý pocit. Když po přečtení dobrý pocit mít nebudete, tak se vám buď nelíbil a nebo tomu nerozumíte. Úvod máme, můžeme se do toho pustit:

Jak jsem pěstoval okurky.

Loni jsem pěstoval okurky nakládačky. Nechtěl jsem pro ně jet na Moravu. Chtěl jsem mít okurky jedna báseň, jednu jako druhou, aniž bych se musel někde ponižovat čekáním ve frontě třesa se, že na mě nezbydou (zkušenost z předešlých let). Dal jsem si tu práci a udělal jsem záhon. Koupil jsem za 40Kč pytlíček semínek. Z textu na pytlíčku jsem měl radost, sliboval, že semínka v pytlíčku obsažená zajistí úrodu nejen pro mě, ale i značnou část příbuzných, čímž si u nich šplhnu.

Za 40Kč a trochu práce to je vynikající vyhlídka. V příbuzenstvu vzroste moje prestiž, sklep bude plný sklenic okurek, juchú! Ač bylo teprve brzké jaro, začal jsem se těšit na dlouhou zimu prosluněnou uzeným a domácími okurkami.

Na zakoupeném pytlíčku byl vytištěn i návod pro pěstování: jak vysít semínka a jak se starat o rostlinky. Stálo tam i toto: “Zajistěte rostlinám dostatek vláhy. Abyste předešli přísušku při nepřízni počasí (dlouhotrvající sucho) je nutná pravidelná zálivka odraženou vodou, nejlépe za večerního či ranního chládku. Vyhněte se zavlažování studenou vodou během denních veder – rostlinám hrozí teplotní šok a následné uhynutí. Přizpůsobte zálivky předpovědím počasí, pravidelné přelívání rostlinám škodí – hrozí podehnívání a plísně.”

Abych moc nezdržoval, tak přeskočím zakládání záhonu, rytí, hnojení, setí, klíčení, vyrašení prvních dvou lístků, vyrašení dalších dvou lístků, průběžné pletí záhonu a první květy. Možná se k tomu časem vrátím, tedy pouze v případě, že mne nenapadne  nic lepšího. Abyste ale nepřišli úplně zkrátka, tak mám radu pro začátečníky, kterou jsem dostal od souseda. Pokud si nejste jisti, co je plevel a co je rostlina, kterou chcete na záhoně pěstovat, zatáhněte za to. Pokud to nejde vytáhnout ze země, je to plevel. A pokud to jde vytáhnout, je to s určitostí to, co se pokoušíte vypěstovat. Vyzkoušejte to a uvidíte, že mám pravdu. A můžeme pokračovat:

Potíže

začaly hned s příchodem letních veder. Nevěděl jsem, jak zalévat, aby okurky netrpěly nekomfortem. Aby nebyly přelité, protože zaliju a pak bude tři dny vytrvale pršet. To by podehnívaly a chytaly plíseň. Bál jsem se pomyslet na strašidelné slovo přísušek (přísušek je, prosím pěkně, odborný termín pro to, když vám něco na záhoně chcípne ze sucha). To když z opatrnosti nezaliju a tři dny dny ani nekápne. Běhal jsem po sousedech a vyprávěl jim svoje trable. Vyptával jsem se všech, jak bude. Jestli zaprší. Manželce jsem se svěřoval se svou starostí, jestli nám nehrozí vytrvalé deště. Kdybych byl slabší povahy, dal bych se asi na pití… “Tak si pusť předpověď a pořádně ji poslouchej”, odpovídali mi. Dal jsem na ně. Jasně. Jak jinak můžu zjistit budoucí vývoj počasí, než z předpovědi.

Předpovídači

očekávali, že zítra bude pršet a já jim uvěřil. Já s nimi ten déšť očekával taky. Vykvajznul jsem se na zalévání okurek. Ono to je nějakých konví, než člověk zajistí, aby to nechytlo ten přísušek. Ten přísušek mě děsil nejvíc, kam se hrabal strach z lijáků, plísní, hniloby a i klekánice*/. (*/ klekánice okurkám neškodí, ale já se jí bojím od mala. To je totiž mladší ségra polednice. Chodí po odzvonění klekání a sbírá do pytle děti, které nestihla pobrat polednice a tudíž se ještě poflakují venku. Poznávací znamení: hlas vichřice podoba, pod plachetkou osoba – stejně jako ségra. A na zádech pytel plný dětí. Brrr.)

Když je letní sucho a máte záhon okurek, tak předpověď zítřejšího deště potěší. Tak já je tedy nezaliju, ty okurky. Ale ono vám druhý den praží ještě víc. Předpovídači očekávají, že jim předpověď vyjde. Já očekávám taky, že jim vyjde, tedy že jako sprchne a zachrání se okurky před tím přísuškem, ale to čekání je pěkně ubíjející. To vám tedy řeknu. Vedro je k zalknutí, listy leží zplihle na záhoně a na obloze ani mráček. A déšť? Co to je, prosím vás? (Počasí podle předpovědi bylo jako pokaždé například na vlašimsku, příbramsku, zručsku, jihlavsku, tam celé léto rostly i houby, chodilo se na ně s hráběmi a trakařem. U nás ne, déšť a hřiby byly jen v televizi.)

Okurky se mají zalévat navečer,

když už je chládek. (To ale chodí ta klekánice, tak bacha na to!…) A nebo po ránu, když je ještě chládek. Zalévání okurek brzy po ránu, když je ještě chládek, to je teda pitomost, kdo tohle vymyslel… Pěkně si na to v letních vedrech musíte přivstat a letět na to ještě před snídaní, než začne pražírna. Ale kdo by tam letěl po té z horka probdělé noci. Když je ale zalijete v poledním žáru, tak dostanou šok. To je na zbláznění.

“Z takovýho vedra odpoledne přijde buřina a zalije”, doufáte. Ale bouřky nepředpovídali. Nojo, to je ale problém, ranní chládek jste prošvihli, ten večerní je téměř v nedohlednu, co teď? Tak po obědě, v tom největším vedru, chytnete konve a šok nešok aspoň trochu zalijete ty vyprahlé chudinky. Šokované okurky překvapeně přizvednou listy jako obočí, tohle od vás fakt nečekaly. A vy víte, že to je skoro katastrofa! Jak jsou okurky v šoku z té zalévací nehoráznosti, tak vám ve sklepě zůstanou jen prázdné sklenice. Proto po čtvrté odpoledne znova trochu zalijete.

A slíbíte okurkám, že když se ze šoku vzpamatují, budou se u vás mít jako hrášek v lusku: “Ranní chládek = první dávka zálivky – hned od zítřka, přivstanu si! Večerní chládek = druhá dávka zálivky (klekánice – neklekánice) – a s tím začínám hned dneska, to abyste věděly, že to myslím smrtelně vážně!” Pěkně si počíháte na ten večerní chládek. Máte z toho zkažený večer, jak pořád běháte od televize ven a kontrolujete, jestli už ten chládek přišel. Dostaví se kolem 11. hodiny, tma jako v pytli. Nasadíte čelovku a už to tam perete. Vezměte si pro všechny případy do kapsy i kudličku, abyste se kdyžtak vyřízli z toho klekánického pytle. To víte, je tma, tak ta mrcha bere všecko.

Polohlasem nadáváte na předpovídače, že už jim neuvěříte a budete zalívat, i kdyby předpovídali potopu světa. I kdyby Noe si k vám osobně přišel vypůjčit hřebíky na dokončení jeho archy a za ochotu vám přislíbil kajutu první třídy. Sotva máte zalito, na západní obloze se zablýskne. A do rána přijde přívalák, který vám ze záhonu okurek udělá rýžové pole. Vědomi si svého včerejšího slibu, že ráno se zalévá, kdyby čert na koze jezdil, popadnete před snídaní konve a pro jistotu zalijete. Pozor, bez holínek to nepůjde.

Přes veškeré nepřízně (předpovídačů počasí a počasí samotného) byla úroda okurek víc než dostačující, nedostatečná byla pouze naše zásoba sklenic na okurky. Takže zbylo i na ty příbuzné. Ale příště, příště už pěstovat okurky nebudu, to si pište. Takový nervy, na to nemám.

Mám ještě nějaké účty s předpovídači počasí. Oni můžou za to, že mám z pěstování okurek od loňského léta rozhrkané nervy. Ještě dnes vyskakuju ve 4 ráno z postele a letím napouštět konve. Jestli chcete vědět, jak jsem jim to vytmavil, přečtěte si příspěvek ROSNIČKY.

P.S.1: Brácha, který okurky nakládačky pěstuje každoročně, nechápe, jak můžu být vystresovaný ze zalévání okurek. Nezná nic lehčího! Předpovědi počasí nesleduje. Okurky zalévá, když má čas. Prý: když ho nemá, zalévání počká. Netuší, co je přísušek a jestli tuší, tak jen matně – význam tohoto strašlivého slova domýšlí nejspíš jen ze slovního základu. Okurek má ale každoročně plný sklep a je v poho. Zahradničení ho baví a navíc má štěstí. Kdyby zasadil rezatou kosu, vyroste mu kombajn.

P.S.2: Jestli letos někdo pojedete na Moravu pro okurky, dejte mi, prosím, vědět. Potřeboval bych tři bedýnky. Kopr si naškubu u bráchy, roste mu to v záhonech místo plevele.

Pěkný den!

(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nikam nehodilo se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.