Dobrý den!
Vím už předem, že si řeknete: „A jéžiš, co zas tohle je, koho zajímají ňáký trencle? Dneska se přece nosej slipy a boxerky, trencle jsou jen pro páprdy.“ Moje povídání o červených trenýrkách ale patří všem. Pánům v letech pro osvěžení vadnoucí paměti, ti mají červené trenýrky úzce spojené se školními léty. Přečíst by si to měly i dámy všeho věku, ačkoli tyto se do červených trenýrek neodívají a za chlapy v červených trenýrkách se ani nepodívají. A úplně nejpozorněji by to pak měli číst všichni, kdož červené trenýrky nezažili coby povinný cvičební úbor, třeba je to bude inspirovat k dalšímu studiu. Protože ono to není jen o tom tělocviku. Bude to jen pár poznámek, co mi dnes náhodně vytanuly, tak vydržte, za chvilku jsme na konci.
Neměl jsem je rád
Nikdo je neměl rád. Něco tak nevkusného, tfuj. My, kteří jsme se za ty červené trencle o těláku styděli, jsme vymýšleli, jak se v nich i přes jejich všeobecnou neoblíbenost stát fešákem. Přetahovali jsme přes ně nátělníky. Čím delší nátělník, tím lepší, nezaujatý pozorovatel by si řekl, že naším vzorem jsou Křemílek s Vochomůrkou. To nám ale zatrhli, nátělníky musely být z bezpečnostných dôvodov zakasané v trenclích! Otcovsky to doporučil tehdejší ministr obrany, „lebo vojaci ČSĽA takto cvičia a vás to tiež čoskoro čaká. Tak si zvykajte.“ Spása a záchrana přišla téměř vzápětí: jednomu spolužákovi na trencle maminka našila z každého boku tři úzké bílé proužky, takže dostaly punc valutového zboží pořízeného za bony… Ještě ten den jí přinesl k vyzdobení dalších čtrnáct kusů od nás ostatních. Všichni jsme šli domů naostro, jen abychom příště vypadali taky valutově a dovozově.
Ačkoli jsem červené trenýrky neměl vůbec rád, vzpomínky na ně mi zůstaly. Hlavně na ten mizerný a odfláknutý pětiletkový střih; nikdy v nich totiž nedrželo to, co tam držet mělo. Při každém pokusu o slušný sportovní výkon bylo cvičencovo sebevědomí zdeptáno výsměchem přihlížejících spolužáků. Obstojný výsledek šel totiž docílit jen tak, že se na jeho provedení člověk pekelně soustředil a přestal pořád vracet „tu vypadlou věc“ zpátky do skrytu trenclí. Měli jsme to tak všichni a tělocviku jsme ze msty přezdívali ptačí hitparáda.
Vzpomenu si na ně
pokaždé, když musím dělat nebo strpět něco, co postrádá logiku a zdravý lidský rozum. Když nějaký mocí obdařený buzerant chce projevit svou libovůli a prudí jen tak, sobě pro radost. Jde proti tomu vybudovat imunita založená na ignoranci všeho, co z prudičů a buzerantů horem dolem leze. Tuto metodu používám vždy, když začnu mít pocit, že mě do červených trenýrek někdo znova zkouší poslat.
Jedny červené trenýrky mám ale dodnes. Ne na památku a už vůbec ne jako součást šatníku. Přidělil jsem jim docela jiný úkol. Plní funkci červeného praporku, který je nutno mít upevněný na konci každého delšího nákladu. Rozměrově ty trencle odpovídají silničním předpisům a jelikož jsou z poctivého předsametového plátna, jsou stále ve formě. Barva jak po Perwollu a pořád drží jako bejk, nepřetrhne je snad ani traktor!
Červené trenýrky
mohou mít různé osudy, záleží na tom, jak velké štěstí je potkalo. Některé skončily v popelnicích, další se jen tak třepotají ve větru na konci nákladu. Kdyby neměly tak špatnou pověst, ke které vlastně přišly bez vlastního přičinění, dokázaly by určitě mnohem víc! Rád bych jim napravil reputaci, abych na ně mohl aspoň občas vzpomínat v dobrém. Ony by nám to ukázaly, jen kdyby dostaly šanci. Vždyť ty největší a nejslavnější červené trenýrky visely dokonce na Hradě! Jen považte, jak moje staré trencle záviděly, když jsem jim o tom vyprávěl.
Možná by zvýšení jejich reputace pomohlo, kdyby v kalendáři získaly nějaký významný den, je jich tam spousta volných. Ke Dni žen, mužů, rodin, samizdatu, sokolstva, vzdělanosti a všeho ostatního, by přibyl ještě nějaký ten trenýrkový. Ještě stále volné je třeba 19. září. Proč jsem červeným trenýrkám vybral zrovna tohle datum, je nasnadě, úzce souvisí s jistou pamětihodnou událostí na Pražském hradě. Kdo se nechytil, nechť si ráčí nastudovat podrobnosti třeba na Wikipedii, stačí zadat frázi Kauza rudých trenýrek. Kdyby byl zájem, tak můžu posloužit ještě datem 14. června, kterýžto by mohl nést název Den pálení červených trenýrek. Neinformované zájemce ohledně tohoto data opět odkážu na nějaké historické informační zdroje.
Den pálení trenýrek by postupem času mohl nahradit zastaralou a hlavně genderově nevyváženou lidovou tradici pálení čarodějnic. Z humanitárního hlediska je nepřijatelná a navíc jich je stejně málo. Většinu nám jich už dávno upálil jakýsi pan Boblig z Edelstadtu. Červených trenýrek ale máme v Česku ještě pořád dost, dokonce bych řekl, že se zase začínají nějak rozmáhat.
A nakonec přidávám svá oblíbená PéeSka:
P.S.1: Vůbec by nebylo špatné, kdyby každý politik musel být povinně, třeba proti podpisu, seznámen s tím, že svým dobrovolným vstupem do politiky si sám nad sebe pověsil jako Damoklův meč červené trenýrky. Tyto pak mohou být bez jakéhokoli dalšího upozornění nad jeho úřadem vyvěšeny ve chvíli, kdy občané usoudí, že už toho bylo tak akorát. A nebo že do nich může být oblečen, pokud bude dělat kraviny. Oblečte si svého nejmíň oblíbeného politika do červených trenýrek! A do zadní kapsičky mu napište na papírek, proč si je zasloužil. Myslím, že červené trenýrky jako symbol jsou skvělá věc. Něco jako cinkající klíče z osmdesátého devátého. A kdo nepamatuje červené trenýrky, ani chrastění klíčů, měl by se poohlédnout po nějakém zdroji informací.
P.S.2: Jsem rozhodnut zítra obtelefonovat arnoštováky, aby si na 14. června udělali volno. A ať si pomalu začnou dělat pořádek v prádelníkách. Hele, chlapi, a bacha. Hnědé proužky v jakémkoli množství jsou nepřípustné! Ani v nejmenším nebudí dojem tuzexového zboží. A POZOR! Trenýrky musí být vyrobeny z přírodních materiálů, jinak nám to neprojde přes gretothunbergová opatření.
Teď si můžete jít třeba zacvičit. A je mi jedno, co si na sebe k tomu cvičení oblečete. ZK
Chcete-li nějak reagovat na výše zobrazený text, přejděte na stránku KONTAKT. Děkuji, ZK
(pozn. aut.: Původní text příspěvku byl při redesignu webu upraven. Původní datum zveřejnění příspěvku: 14/06/2018)