Dobrý den!
Tohle vyprávění bude o tajemnu, napínavu a zákeřnu. Tajemno, napínavo a zákeřno nastane, když máte smůlu a jistojistě víte, že vám ta smůla nepřišla jen tak sama od sebe. Přivodilo ji „něco“. A to něco už znáte: Rozsypete sůl ze slánky. Nebo je třináctého.
Špatné znamení
Potkalo mě to taky. Takhle jednoho rána jsem vstal, rozsvítím a tfuj, to jsem se lek! Těsně před nosem se mi houpe na nitce pavouk. Málem jsem tou hrůzou omdlel: A je to tady… Přísloví Pavouk z rána – mrzutost a váda se jen tak samo od sebe na světlo světa nedostalo… Nic prý nenese větší smůlu… „No, tě pic!“ To bude den,“ říkám si. „Co si jen počnu?“
Když takhle uvidíte pohřebák na kruháči, což taky
nese pořádnou dávku smůly, tak si pište, že nejde o náhodu. Ten pohřebák na tom kruháči krouží už přes půl hodiny a čeká jen a jen na vás. Předpovědět to nejde, přijde to nečekaně. A nemá ani cenu zkoušet kvůli tomu preventivně jezdit jinudy a tomu kruháči se vyhnout. Sotva to uděláte, potkáte tři sanitky za sebou a jste ve stejné bryndě, jako s tím pohřebákem. A když se nějakou náhodou vyhnete třem sanitkám, otevře se vám zčistajasna deštník uvnitř budovy, což je jako ten pohřebák se sanitkami dohromady. No, a když deštník necháte schválně doma, bude lejt jako z konve.
Ale jestli se i vám přihodilo něco podobného, nezoufejte. Sehnal jsem informace, jak to vlastně všechno funguje. A je to takhle: Vidět po ránu pavouka fakt není žádná legrace. Je to ale jinak, než si myslíte. Pavouci totiž nikdy smůlu nenosí, pavouci nosí zásadně štěstí. A můžete je mít klidně rádi. Oni umí číst na stránkách Osudu a pokud se vám ráno zjeví, tak vás přichází varovat: „Pozor, osud ti nachystal tak pekelný den, že ani já s tím nic nezmůžu!“.
Pavouk se vám samozřejmě musí ráno zjevit nečekaně. Když ráno vstanete, prolezete všechny kouty v bytě a pak slzíte nad sebou a nad svou smůlou, tak to neplatí. I když… Někdy mi připadá, že spousta lidí to tak dělá. Aby měli důvod čumět jako měchuřiny a štěkat po lidech jako vzteklí psi.
Při ranním nečekaném setkání s pavoukem zachovejte klid. Neudělejte osudovou chybu a nerozmázněte ho hned plácačkou. Takové hlouposti se dopustí jen sebevrah! Vypracoval jsem jednoduchý návod, jak na to – pokud ho použijete, máte celkem slušnou šanci dožít se večera bez úhony.
Jak na to:
Za prvé: Pavouka šetrně odstraňte z bytu. Chcete-li to udělat stylově, vyneste ho na dvoutisícovce otočené Destinovou dolů. To aby jí nelezl po obličeji, jinak si to s vámi ta Destinová vyřídí a to fakt nechcete. Nemáte-li momentálně možnost použít dvoutisícovku, stačí i obyčejný list papíru, ale už to nemá tak výrazný celebritózní efekt.
Za druhé: Do ničeho důležitého se nepouštějte a zásadní rozhodnutí nechte na jindy.
Za třetí: Než vyjdete z bytu, na levé ruce potajmu udělejte z ukazováčku a prostředníčku křížek.
Za čtvrté: Choďte po pravé straně levého chodníku.
Za páté: S nikým nemluvte a koukejte se do podlahy. Jste-li žádáni o pomoc, beze slova utečte.
Za šesté: Pokusí-li se partner nebo partnerka vyvolat hádku, napočítejte do třinácti. Ano, do třinácti! Deset je málo. Poté podrážděně vyštěkněte: „Já se s tebou nehádám!“ a odběhněte vyplakat se do polštáře. Doporučuje se hořký pláč a hluboké vzlyky. Nemáte-li k dispozici polštář, vyplakejte se do něčeho jiného.
Za sedmé: Přísloví Pavouk zrána – mrzutost a váda si zapište za uši. Jakmile jste zaznamenali jeho existenci, bude vás provázet celý zbytek života. I mně kdysi nějak utkvělo v paměti a čekalo na svou příležitost. Aby mohlo vytanout ze vzpomínek, až přijde jeho čas.
Výrazy utkvět a vytanout
jsem nezařadil do tohoto vyprávění jen tak zbůhdarma. Pokud se tyhle výrazy v jakékoli souvislosti někde objeví, můžete si být jisti, že tam půjde o to tajemno, napínavo a zákeřno. Musí jít ruku v ruce – kdyby kdekoli něco jen utkvělo a pak to nevytanulo, tak to utkvělo docela úplně zbytečně, to dá rozum. A z opačné strany: nikdy nemůže nic odnikud vytanout, pokud to tam předtím neutkvělo. To dá rozum taky.
Mám jeden krásný příklad ze života, kde se vyskytují slova utkvět a vytanout: Utkvěla jednou zvečera manželčiným přičiněním v lednici čabajka. Druhý den měla z lednice vytanout coby součást obložené mísy na pohoštění očekávané docela vzácné návštěvy. Řízením Osudu však ráno čabajka z lednice nevytanula, neb v lednici již netkvěla! To byla, panečku, tajemnost, napínavost a zákeřnost! Manželka zrovna to ráno viděla taky pavouka. Možná to byl ten, co čekal na mně… Měla z toho nervy nadranc a ta chybějící čabajka jí přivodila depresi… Určitě byste tu záhadu nikdy nerozluštili, kdybych vám neprozradil, jak to bylo. Netkvějící a tudíž nevytanuvší čabajka vzala za své v noci, ježto jsem z důvodu nespavosti obsah lednice docela systematicky vyplenil. Když se kácí les, lítají třísky. A když plením lednici, beru to patro po patru, čabajku nepřehlížeje.
A na závěr:
Abych se vyhnul patáliím s pavouky po ránu, opakuji každé ráno takový rituál. Třeba si ho zamilujete taky: Ráno vstanu ještě za tmy a se zavřenýma očima opustím byt. Je to jednoduché a praktické. Už přes tři měsíce tam na mě ten pavouk čeká. Poznal jsem to. Víte jak? Mám smůlu každý den. Ale nedočká se. Musím mu přece ukázat, že ho k životu nepotřebuju. Mám svou hrdost a jen tak něčemu se nepodvolím… Nevíte, zabírá na ně biolit? Přestává mě bavit to vstávání.
A jdeme na PéeSka, bez nich by to nebylo celé.
P.S.1: Proti podobným tajemnostem, napínavostem a zákeřnostem ohromně pomáhá nosit na krku nebo v kapse amulet. Čistě náhodou jsem se seznámil s chlapíkem, co ho nosí už léta a denně děkuje Bohu za to, že takové užitečné věci vůbec existují. Fakt nekecám! Ukazoval mi ho, vypadá jako obyčejný klacík ovázaný kouskem provázku. Má kouzelnou moc kvůli tomu provázku, který je ze šibenice o úplňkové půlnoci sejmutý a ve svěcené vodě třikrát máčený. Uzel vázala jeho slepá babička levou rukou. Chlapík říkal, že když prý si uvědomí, kolikrát už ho ten amulet vytáhl z maléru, tak pokaždé žasne nad sílou, kterou ten amulet vládne. Nespadla na něj ani jediná zeď, nepřejelo ho ani jedno auto, nestal se obětí terorismu a dokonce ani jedno letadlo ho nepotrefilo nečekaným pádem. Taky je prodává, ty amulety, a bere si jen devatenáct stovek za kus. To je skoro zadarmo, když povážíte, jak jsou to užitečné věci. Koupil jsem jich od něj hned deset, že je rozdám nejbližším příbuzným. Chlapík políbil svůj amulet a sdělil mi, že dnes je jeho šťastný den. Chtěl mi při té příležitosti dát množstevní slevu, ale mohl dát jen dvě procenta, víc to nešlo. Amulety by ztratily polovinu své moci a fungovaly by jen v liché dny v sudých týdnech a v sudé dny v lichých týdnech. Zaplatil jsem mu raději plnou cenu a přidal jsem ještě tisícovku jako tuzér. Přece si ty příbuzné nevezmu pro pár korun na svědomí.
P.S.2: Kruté nástrahy osudu taky dokážou eliminovat roztomilá koťátka. Jsou to ale potvory proradné, musíte umět správně a včas odhadnout, kdy se ti neřádi přidají na stranu Smůly. Tuto pak distribuují již známým odsouzeníhodným způsobem: běhají lidem přes cestu. Jeden známý zkusil takovou kočku objet, aby mu tu cestu nezkřížila. Vlítnul do taluty a rozflákal si auto. Ta mrcha mizerná zrychlila…
P.S.3: Ještě by mě zajímalo, jak to má ranní ptáče, když uvidí, sotva vstane, toho pavouka. Jestli doskáče míň, než když ho nevidí. A taky jestli doskáče v pořádku. Možná ho ale sezobne místo snídaně. A to bych já nedokázal.
A teď mě už omluvte, musím končit a jít zkusit usnout. Ráno brzo vstávám a nevyspalý jsem nevrlý, hádavý a mrzutý. Možná se sem ale v noci ještě vrátím a doplním nějaký skvělý tip. To víte: mám už léta a dost špatně spím. A navíc: v lednici máme další čabajku…
Děkuji za pozornost!
Chcete-li nějak reagovat na výše zobrazený text, přejděte na stránku KONTAKT. Děkuji, ZK
(pozn. aut.: Původní text příspěvku byl při redesignu webu upraven. Původní datum zveřejnění příspěvku: 09/09/2018)