Dobrý den!
Povídání o svátku Svatého Valentýna jsem snažil zpracovat poněkud nadčasově. Ale řeknu vám, že takhle těžkou práci jsem snad ještě nedělal: rosí se mi čelo i při pouhé vzpomínce na tu dřinu. Jen si to představte: všude se o tom mluví jako o samozřejmosti a pro všechny to je uzavřená záležitost hned ve chvíli, kdy to oslaví. Ale ruku na srdce: Co víte o tom, jak a proč ten svátek vznikl? A proč zrovna Valentýn, proč ne třeba Franta, Uršula nebo Karel?
Jak vidíte, nevzdal jsem to. Ani jsem nemohl, měl jsem už předepsaná PéeSka, zbývalo jen maličko: dotáhnout ten příspěvek, abych s nimi mohl ven. Doufám, že vás to čtení moc nezadýchá.
Zopáknu tady
pro oživení paměti pár obecně známých informací, které jsou ale docela neohleduplně přehlíženy: Ital Valentýn byl křesťanský kněz, který zemřel mučednickou smrtí. Proč se tak stalo, nelze bezpečně zjistit, je to záležitost stará nějakých 18 století. Údajně mělo jít o to, že tajně oddával zamilované páry proti vůli rodičů těch zamilovaných. Takže konal vlastně bohulibou činnost. Proč ho ale tenkrát s požehnáním církve tak sejmuli, si můžeme jen domýšlet.
Valentýn svým konáním kazil plány rodičům; z dnešního pohledu byly tenkrát sňatky považovány za obyčejnou komerční záležitost. Jeden krátký příklad za všechny: nádherná dcera zadluženého obchodníka se stala ceněným zbožím hned v okamžiku, kdy vyrostla do krásy a tudíž o ni projevil zájem nechutně bohatý obstarožní škareda. Byla sice zamilovaná do někoho úplně jiného, ale koho to zajímá! Prostě: Holka si zvykne, škareda stejně zanedlouho natáhne perka. Nasmlouvané věno pomůže umořit otcovy dluhy a holka, až ovdoví, si může dělat co chce. Toliko hovoří jedna část dostupných zdrojů.
Další zdroje však hovoří o tom, že valentýnská tradice byla násilně vpravena do různě vypreparovaných a následně upravených nekřesťanských legend. A k překvapení všech se uchytila ta nejvypreparovanější a nejnepravdivější. Preparátoři v podstatě propojili křesťanskou legendu o Svatém Valentýnovi se starořímskou předkristovskou tradicí jarních svátků lásky. Legrační na tom je, že jarní svátky lásky byly ve své době prezentovány jako neřestná seznamka tehdejší zlaté mládeže. Preparátoři tím vlastně „pokřtili“ zavrhovanou pohanskou tradici… Svatý Valentýn, nejspíš v reakci na tuto potupu, emigroval do USA. Jak to udělal, když už byl dávno po smrti, nelze zjistit. Ale považujme to za zázrak, kterého jsou schopni jen svatí. Však už jsme se mu v soukromí pohrabali víc než dost.
To všechno však velmi účinně pomáhá obchodníkům zvyšovat jejich životní úroveň. Stačilo pár krkolomných serpentýn a Svatý Valentýn se stal symbolem zamilovaných. Ať tak, nebo tak, víc jsem s tím pohnout nedokázal. Teď tady udělám bla – bla – bla a už se v tom nebudu víc přehrabovat. Zájemci o podrobnější informace o osudech onoho svátku najdou možná i další překvapivé informace.
Svatý Valentýn v současné podobě k nám docestoval po sametové revoluci z Ameriky. Je to ale, panečku, dálka. Kdyby tehdejší kněz Valentýn dokázal potkat sám sebe současného, možná by toho poameričtělého Itala minul a pak by si řekl: „Ten chlapík je mi ale povědomý. Kde já už ho jenom viděl? Hm,… nejspíš jsme se potkali někde na motlitbách. Dej mu Bůh štěstí.“ A pustil by to z hlavy.
Vím, že
za to samotný Valentýn nemůže, ale já mám na něj stejně pifku. Je to osobní záležitost, nechci to moc rozmazávat. S nedůvěrou jsem sledoval už to, jak tady toho chlapíka začali zviditelňovat a hlásat, že neobdarovaná láska zahyne na úbytě. To proto, že se jim z kapes sypaly cenovky. Coby vlastenec jsem prohlásil, že Valentýna začnu slavit, až na Mistra Jana Husa a na Cyrila a Metoděje dostanu dárek. Třeba flašku a nebo něco do dílny. Jelikož jsem ještě nic podobného při jmenovaných příležitostech nedostal, je mi Valentýn celkem šumák. Valentýnské datum nepočítám mezi sváteční a kytkově nadělovací. Je to normální běžný den, jako každý jiný.
Po straně na něj dělám dlouhý nos… A kdyby byl někde vyfocený nebo namalovaný, tak mu propiskou tajně domaluju tákhle veliký uši a husákovský brejličky. Na ty mnou uznávané svátky už je Valentýn zapomenut a daleko za námi. A já si husovsko – cyrilometodějské dárky naděluju sám, což má nespornou výhodu: dostanu pokaždé přesně to, co jsem si přál. Že jsem se obdaroval, nezmiňuju. Prostě to bylo potřeba koupit, neb by dílna nebyla kompletní.
Nemám chuť a ani potřebu sžívat se s Valentýnem. Ani se zoubkovými vílami a Halloweenem a Santa Klausem a já nevím s čím ještě. Na všechno jeden pytel: Neutratíš, nenakoupíš, jsi zpátečnický tradicokaz a kolenovrt. Od doby, kdy všichni najednou odněkud přifrčeli a začali se tady u nás roztahovat, nemůžu se zbavit pocitu, že svátky a oslavy patří jen obchodníkům.
Ale přece jen
to usilovné a systematické shánění informací o Valentýnu přineslo svoje ovoce. Zjistil jsem, že existuje mnoho způsobů, kterak ten svátek zamilovaných oslavit. Jen pro názornost:
- Stylové to je, pokud je všechno šmahem narůžovo, dárky jsou dvacetikarátové a oslava honosná. Stolek pro dva v přítmí špičkové restaurace skrytý za zdobným paravánkem a stranou od ostatních hostů. Sladkosti se srdíčky, v ledu láhev růžového šumivého převázaná širokou růžovou pentlí. Valentýnské menu: stůl obtěžkaný specialitami, ústřice jako předkrm. Nad stolem romantický obraz, osvětlení pouze svíčkami, žádná elektrika! (vše již od 15 000,-Kč). Houslista ve fraku je na objednávku, není v ceně.
- Praktici na to jdou přes kytičky s vetknutými zamilovanými vzkazy – valentýnkami (cca 500,-Kč i s bonboniérou)
- Nemotorové, hulváti a hudlaři pošlou esemesku s ledabyle někde opsanou imbecilní veršovánkou a pravo pysnímy chibamy: Moje lasko nejveci, ja ti prani posilam, valentin mi dosveci, ze ti zitra pusu dam. Ted ale jdeme z chlapama zachlastat, aby se ten valentin poved. Prijdu negdy kranu, tak na me s vecou necekej. Tohle vyjde jen na 2,70Kč/SMS včetně DPH + útrata v knajpě. Někteří z toho ještě možná vytlučou nečekaný bonus: Druhý den jsou volní jako ptáci.
Způsobů
se ale najde mnohem víc. Pokud bych musel organizovat nějakou valentýnskou oslavu, nebál bych se pracovat s tím velmi kreativně. Ti, kdož chtějí slavit doma, mohli by za hit považovat třeba rychlé a levné recepty. Láska prochází žaludkem. Což takhle jednou vynechat rychlou čínskou polívku a udělat si nějakou lahůdku?
Na internet pro recepty nechoďte, ty Valentýnské tam jsou samý kaviár, růžové šampáňo, šunka, chřest. Celé odpoledne strávíte na nákupech a v kuchyni, abyste všechno opatřili a připravili. Obchodníci nás pořád učí, že na lásce se nemá šetřit. Z druhé strany všechno rychlé a levné dnes frčí. Gratulujte si, že jste to čtení nevzdali. Posílám jen takový nástřel, abyste chytili mustr. Moje první specialita se jmenuje
Valentýnská ňamka táty Zdeňka
Potřebujete: čtyři krajíce chleba, větší paštiku Májku, jednu střední červenou cibuli, jedno balení zelených oliv ve slaném nálevu a pohledejte mletý pepř. Postup: Chleby namažte paštikou, vezměte vykrajovátko na perníková srdíčka (určitě znáte z vánočního pečení) a vykrájejte romantické jednohubky. Tyto pak ozdobte tenkými kolečky cibule. To symbolizuje terče. Na co? Na šípy Amorovy přece, to dá rozum. Lehce opepřete. Pozor! Tečky od pepře jsou zde pro dochucení! V žádném případě nesymbolizují, že je terč již značně rozstřílen z předešlých dob!
Aby ten výtvor šlo zvednout z tácu, každou jednohubku ozdobte olivou, kterou připíchnete párátkem. Pokud v umělohmotářství (= názvoslovně jde o obdobu železářství, ale ohledně sortimentu hledejte obyčejné Domácí potřeby) seženete růžová plastová napichovátka se srdíčkem na konci, tím líp. Ale stačí i ta párátka. Odpad z vykrajování nevyhazujte, můžete jej odjíst hned během přípravy, stejně už máte hlad. Další specialitka nese název
Rychlovka pro nedočkavce
Tento recept je ještě jednodušší, než ten předchozí. Potřebujete: čtyři housky, čtyři plátky bílé tlačenky, jednu střední cibuli a pár kapek octa. Na barvě cibule v tomto receptu nezáleží, což je další výhoda. Příprava: Housku prořízneme po délce, na spodek housky položíme plátek tlačenky pokápnuté octem, vše lehce zasypeme jemně pokrájenou cibulkou a zaklopíme vrškem housky.
Hotovo, oslava může začít.
S ohledem na nutnost časného ranního vstávání začátek oslavy šikovně načasujte kolem osmé hodiny večer. Stačí pustit v televizi nějaký ten seriálek, naservírovat pohoštění a oslava může začít. Při sledování televizního programu dáte podle chuti ňamku, rychlovku a nebo obojí. A než se nadějete, zjistíte, že po celodenním shonu to bylo to poslední, co vám scházelo před tím, než usnete. Ti zdatnější to zvládnou vzít ještě přes sprchu a čištění zubů. A ráno zase: šup do práce.
Nejíte-li paštiku Májku
nebo tu tláču, vyberte něco jiného. Hlavně se s ničím zbytečně moc nepatlejte a ať to moc nestojí. Lásku k svému protějšku můžete vyjádřit tisíci způsoby, tak proč se ztrapňovat zrovna o Valentýnu, kdy to dělají jen lidi bez fantazie, snobové, vypočítavci a nebo lovci trofejí.
Co se týče nápojů, když chcete rozhazovat, tak kupte i třeba to šampáňo, stejně nakonec zjistíte, že byste se bez něj obešli. K výše jmenovaným pochutinám se hodí i pivo. S pivem ale opatrně, pokud to přeženete, ráno půjdete do práce nevyspalí. S každým kouskem se běží dvakrát.
A jdeme na PéEska, dnes se mi dařilo. Dal jsem je místo poučného závěru, protože ten mne napadl jen takový krátký a mohlo by se zdát, že je odfláknutý a nemá potřebnou hloubku: Ať už jste zamilovaní nebo nejste, nemusíte ten svátek slavit. Udělejte si to podle sebe a nenechte si do toho kecat.
A na konec to úplně nejdůležitější, hlavně pro začátečníky:
SLAVÍ SE TO VE DVOU!
P.S.1: Jak jste jistě zaznamenali, nekladu důraz na to, co jíte, ale na to, jak se to jmenuje. Tuto fintu jsem okoukal, není to z mojí hlavy. Když jste zamilovaní, tak stejně nevíte, co jíte.
P.S.2: Ještě, že nám kvůli svátku zamilovaných nezavírají Tesco a Lidl… Mám strach, že až se přijde na to, že v řetězcích a jejich prodejnách je většina prodavačů a prodavaček zamilovaných, tak máme s nákupy utrum. Nikomu to, prosím, neprozraďte. Jak se to donese k někomu z odborů, tak kleknou na vládu a pozítří se o tom hlasuje. Zatím je to dobrý, všichni jsou přesvědčeni, že personál obchodních řetězců miluje jen svou práci. (Občas je to i vidět.)
P.S.3: Jako to mám teď s Valentýnem, ale i se Santou, měl jsem to dřív i s Dědem Mrázem, což byl taky přivandrovalec. U nás v Čechách se, zaplať Bůh, neuchytil, ač na tom, zdá se, závisel osud několika pětiletek. Pětiletky propadly, neboť Děd Mráz byl (a stále je) zlý a zákeřný hajzlík, ze kterého chtěl nějaký pitomec mermomocí udělat mírovou protiváhu imperialistického Santy. Aby bylo vidět, že na to máme i my na Východě. Spíš potvrdili platnost rčení Kdo seje vítr, sklízí bouři. Děd Mráz nikdy dárky nenosil! Všechno spálil mrazem, zasypal sněhem a zafujavil fujavicemi. Nadělal víc škody, než užitku, stejně jako jeho původci.
P.S.4: Když nám sem ze zahraničí chodí takhle špatný příklady, tak ať se humanitárové nediví, že Češi o přistěhovalce nestojí. Pořád na nás někdo něco zkouší. Radikální odpůrci pak lehko hledají argumenty: „To jako budeme za pár let zdobit vánoční palmu? My stromeček a Ježíška nedáme!“
P.S.5: Když nám na vojně náš politruk nadporučík Nevosád na Silvestra zorganizoval joločku a Děd Moroz měl rozdávat podarky (na osobu jedny cigára zn. Clea, jedno 10° pivo a jedno mýdlo Šeřík fasované mimo pořadí, podepisovalo se to při převzetí, aby nedošlo k nepořádku), měl jsem vystoupit s recitací básně, aby to mělo úroveň. Kulturní vložky se na vojně dávaly rozkazem. Jelikož se nám ale na rotu podařilo propašovat větší, než malé množství alkoholu, trochu dost jsme se před zahájením posilnili. Zmohl jsem se jen na: „Brikety a koks – tancovaly fox – v kamnech značky Klub, – které běž a kup!“ Sklidil jsem bouřlivý potlesk hned poté, co jsem se skácel mezi židle u stolu. A bylo po joločce, neb ta se zvrhla v obyčejnou silvestrovskou chlastačku. Zvracel i Nevosád. Za ten týden v base to ale stálo.
Tak se milujte a zase někdy příště!
Chcete-li nějak reagovat na výše zobrazený text, přejděte na stránku KONTAKT. Děkuji, ZK
(pozn. aut.: Původní text příspěvku byl při redesignu webu upraven. Původní datum zveřejnění příspěvku: 17/03/2019)