aneb NĚCO NA ZUB
Dobrý den!
Bylo pololetí a děti dostávaly ve škole vysvědčení. Jako obvykle jsem pro ně jel do školy; vyrazil jsem kapku dřív, neb jsem chtěl koupit něco na zub. Schválně nepíšu na oslavu, protože jsem si nebyl úplně jist tím, zda bude co slavit. Byl jsem rozhodnut nakoupit něco na zub se vší pečlivostí, aby to v případě pěkného vysvědčení šlo použít na tu oslavu a kdyby to vysvědčení nestálo za nic, tak aby s tím něčím na zub šlo osladit pokaženou náladu ze špatných známek.
Myslím, že si to naše děti zaslouží, to něco na zub. A my rodiče taky, ty známky jsou výsledkem půlroční kolektivní práce. Asi to tak mají všude a tam kde spolupráce v kolektivu skřípe, stojí ty výsledky za starou bačkoru. Leda by někde měli doma přírodní útvar, který:
- nepotřebuje popohánět do učení,
- pokaždé přesně ví, jaké má domácí úkoly a šťastně se vrhá do jejich vypracování
- je chytrý a nikdy nepotřebuje nic vysvětlit
- tašku a pomůcky na druhý den má připraveny pět minut po návratu domů ze školy
- večer chodí spát ve 20:30, neb ví, že ho zítra čeká perný den
Pokud tohle někdo máte doma, zasluhujete můj obdiv. Ne kvůli tomu, že máte doma něco lepšího, než mám já. Ale že jste ještě s křikem neuprchli, případně se z toho nezbláznili. Vlastnosti s čísly 1 – 5 se totiž vyskytují poměrně vzácně. A pokud je jimi nějaký jedinec obdařen, nevztahují se ty vlastnosti pouze na školu, ale docela tvrdě se promítají i do ostatních oblastí života. A to lze považovat za katastrofu.
Já chtěl původně napsat génia… Nakonec jsem zvolil ten příhodnější přírodní útvar, génius mi sem tak dobře nepasoval. V takových rodinách je vysvědčení výsledkem individuální půlroční práce. Takovým rodinám lze i závidět, ale když tam všechno jde takhle hladce, tak to není normální, přinejmenším tam skřípe to něco na zub. Táta s mámou to koupí, jejich geniální individualistický sobec to sežere a na rodiče nic nezbyde. Co by se taky dělil, známky si vybojoval sám a sám si to teď pěkně užije. Však si to odpracoval. Lenoši rodiče si nic nezaslouží, pro dobré vysvědčení svého dítěte nehnuli prstem. Ne?
My máme ale normální děti,
žádné přírodní útvary, takže výše uvedené body 1 – 5 jsou pro nás španělská vesnice. My máme těch bodů mnohem víc a jsou o pravém opaku. Chceme-li od těch povalečů slušné výsledky, musíme: 1. vychovávat, 2. popohánět, 3. postrkovat, 4. kontrolovat, 5. prudit, 6. vyhrožovat, 7. dusit, 8. zakazovat, 9. nahánět, 10. přemlouvat, 11. někdy i křičet, 12. nutit a donucovat, 13. znovu kontrolovat
A tak pořád dokolečka až do zemdlení nás i jich. Každou chvíli: 1. se chytáme za hlavu, 2. se hroutíme, 3. zoufale mácháme rukama, 4. spínáme ruce, ale není to nic platné, 5. sháníme mokrý hadr, 6. jsme z nich na prášky, 7. kroutíme hlavou, jestli je tohle možné, 8. lámeme nad nimi hůl, a 9, 10, 11, 12, …
A tady si to něco na zub zaslouží celá rodina, takto firma na dobrý prospěch a pěkná vysvědčení. A jsem zpátky u toho něco na zub, promiňte malou odbočku. Ale nešlo to jinak, bez té odbočky by se ztratila ta hloubka mých myšlenek.
Nebuďte netrpěliví, konec už je na dohled.
Prozradím vám naše know-how. Naše rodinná firma na dobrý prospěch je organizována takto: mamince byla přidělena funkce vrchní manažerky. Vrchní manažerka vytyčuje dlouhodobé cíle, vrcholově řídí a kontroluje plnění těch dlouhodobých cílů, občas ale vypomáhá i ve výrobě, aby neztratila kontakt s dělnickou třídou. Tatínek vystupuje ve funkci vedoucího výroby a spadá do sekce přímého řízení firmy. Jde o velice odpovědnou funkci a její důsledný výkon jde ruku v ruce s finálními i dílčími výsledky snažení. Vedoucí výroby musí často hrát roli „zlého muže“, bez tohoto institutu se žádná prosperující firma neobejde. Děti pak jsou ve funkcích dělnických a jsou vedením firmy vykořisťovány a nuceny k tvrdé práci na svém prospěchu.
Tady pozor, aby nedocházelo příliš často k jevu, kdy bezradný vedoucí výroby a nebo zoufalá hlavní manažerka raději udělají práci za dělníky, protože už toho protivnýho proletariátu mají plný zuby. Je to sice rychlejší, ale nenese to potřebný efekt.
Někdy ale dělníci společně s vedoucím výroby kverulují proti hlavní manažerce, možná se dopracují i k poznání, že bez odborů to nepůjde. Chtěli bychom vydobýt například to, že když se chce vedoucí výroby koukat na televizi a dělníci by rádi hráli Minecraft, vyhlásí se přestávka, ať je práce hotova či nikoliv, a dodělá se později. Zatím potajmu pracujeme na stanovách nové odborové organizace a tohle je první bod pro kolektivní vyjednávání.
To něco na zub je pak něco jako pololetní prémie. Sice mám někdy chuť sežrat to všechno sám, neb si myslím, že to je jen moje zásluha, ale totéž si asi myslí i hlavní manažerka a něco velmi podobného se s největší pravděpodobností honí i v hlavách dělníků. V zájmu zachování sociálního smíru se ale raději pořád poctivě dělíme.
A ještě vydržte chviličku, už to bude.
Tentokrát jsem něco na zub pořizoval já, manželka byla v práci. Zvolil jsem jako překvapení k vysvědčení zákusky. Takže tyhle dva, tyhle taky dva, tyhle čtyři, támhle ty věnečky, jo a větrníky. A nezapomenout na kremrole pro Michala, neb jiné zákusky on nepapá. „Máte kremrole?“ „Nemáme už ani jednu, byly jen dopoledne.“ Tak to je průšvih. Ale řešení mám: my se budeme ládovat zákusky a Michal dostane jako alternativu nějaký dobrý páreček, což je jeho oblíbená pochoutka. Vlezu tedy k Zemanovi a tam – věřte mi to, nebo ne, MĚLI KREMROLE! To se mi ulevilo. Chtěl jsem ještě jitrničky, ale nebyly.
Kremrole jsem koupil a běžel jsem zpátky do té cukrárny. Stoupnul jsem si ke dveřím a rozhlížel jsem se tam. Prodavačka se mě zeptala, co hledám. A já jí, pro ni možná trochu nelogicky, odpověděl: „Hledám, kde máte pověšenou půlku prasete, 15 druhů salámů, kráječ na šunku a špalek se sekerou. Prve jsem tady chtěl koupit kremrole a neměli jste. A já je nakonec koupil v masně. Když masna může prodávat zákusky, tak koukám, jestli se u vás nenechají koupit třeba jitrnice, ty tam nemají.“ Jako příklad morálního vítězství považuji tenhle odstavec za to nejlepší, co jste mohli v tomto příběhu nalézt.
A je to!
Máte přečteno, děkuji za vytrvalost. Za odměnu jsem připojil PéeSka, ale nelekejte se, jsou jen dvě a navíc krátká:
P.S.1: Praktická rada: Kdyby náhodou neměli v prodejně s nápisem Ovoce – zelenina citróny, mrkev a nebo banány, tak nezoufejte. Místo nich tam přece můžete výhodně koupit dámské punčocháče, gumičky do stěračů a náhradní kolečka k sekačce. Citróny se běžně prodávají v uhelných skladech a mrkev a banány ve stavebninách. Předevčírem jim toho přivezli tři palety.
P.S.2: Něco na zub tentokrát plnilo oslavnou funkci. Ta vysvědčení se naší firmě podařila. Přemýšlím, jestli bychom naši rodinnou firmu neměli rozšířit a poskytovat služby i ostatním rodinám, kde se jim nedaří s prospěchem. Po nějaké rodinné firmě totiž toužím celou dobu, co u nás máme tržní hospodářství. Zaplnili bychom díru na trhu, což je pro začínající podnikatele dar z nebes. Podnikatelský záměr už mám dávno promyšlený: Snažili bychom se vydělat co nejvíce peněz, za které poskytneme co nejmíň služeb. Auto už nám rezne, robotická sekačka a soláry na střechu taky nejsou zadarmo.
Chcete-li nějak reagovat na výše zobrazený text, přejděte na stránku KONTAKT. Děkuji, ZK
(pozn. aut.: Původní text příspěvku byl při redesignu webu upraven. Původní datum zveřejnění příspěvku: 03/02/2018)