aneb Něco na zub
Dobrý den!
Tak bylo pololetí a děti přinesly vysvědčení. Jako obvykle jsem pro ně jel do školy; vyrazil jsem kapku dřív, neb jsem chtěl koupit něco na zub. Schválně nepíšu na oslavu, protože jsem si nebyl úplně jist tím, zda bude co slavit. Nakupoval jsem něco na zub se vší pečlivostí, aby to v případě pěkného vysvědčení šlo použít na tu oslavu a kdyby to vysvědčení nestálo za nic, tak aby s tím něčím na zub šlo osladit pokaženou náladu ze špatných známek.
Myslím, že si to naše děti zaslouží, to něco na zub a my rodiče taky, ty známky jsou výsledkem půlroční kolektivní práce. Asi to tak mají všude a kde nepracuje celý kolektiv, tak stojí ty výsledky za starou bačkoru, leda by měli někde doma přírodní útvar, který:
- nepotřebuje popohánět do učení,
- pokaždé přesně ví, jaké má domácí úkoly a šťastně se vrhá do jejich vypracování
- je chytrý a nikdy nepotřebuje nic vysvětlit
- tašku a pomůcky na druhý den má připraveny pět minut po návratu domů ze školy
- večer chodí spát ve 20.30, neb ví, že ho zítra čeká perný den
- …atd., prostě dokonalost sama
Původně jsem chtěl napsat génia, ale nakonec jsem zvolil ten příhodnější přírodní útvar, ten génius mi sem tak dobře nepasoval. Tak v takových rodinách je vysvědčení výsledkem individuální půlroční práce. Takovým rodinám lze i závidět, ale když tam všechno jde takhle hladce, tak to není normální, přinejmenším tam skřípe to něco na zub. Táta s mámou to koupí, jejich geniální individualista to sežere a na rodiče nic nezbyde. Co by se dělil, známky si vybojoval sám a sám si to teď pěkně užije, však si to vymakal. Lenoši rodiče si nic nezaslouží, pro dobré vysvědčení svého dítěte nehnuli prstem. Ne?
My máme ale normální děti, žádné přírodní útvary, takže výše uvedené body 1 – 6 jsou pro nás španělská vesnice. My máme těch bodů mnohem víc a jsou o pravém opaku. Chceme-li od těch povalečů slušné výsledky, musíme:
- vychovávat
- popohánět
- postrkovat
- kontrolovat
- prudit
- vyhrožovat
- dusit
- zakazovat
- nahánět
- přemlouvat
- někdy i křičet
- nutit a donucovat
- znovu kontrolovat
A tak pořád dokolečka až do zemdlení nás i jich. Každou chvíli pak:
- se chytáme za hlavu
- se hroutíme
- zoufale mácháme rukama, případně ty ruce spínáme, ale není to nic platné
- sháníme mokrý hadr
- jsme z nich na prášky
- kroutíme hlavou, jestli je tohle možné
- lámeme nad nimi hůl
- a 8., 9., 10., 11., 12., …
A tady si to něco na zub zaslouží celá rodina, takto firma na dobrý prospěch a pěkná vysvědčení. A jsem zpátky u toho něco na zub, promiňte malou odbočku. Ale nešlo to jinak, bez té odbočky by se ztratila ta hloubka mých myšlenek.
Nebuďte netrpěliví, konec už je na dohled.
Naše rodinná firma na dobrý prospěch je organizována takto: mamince byla přidělena funkce vrchní manažerky. Vrchní manažerka vytyčuje dlouhodobé cíle, vrcholově řídí a kontroluje plnění těch dlouhodobých cílů, občas ale vypomáhá i ve výrobě, aby neztratila kontakt s dělnickou třídou. Tatínek vystupuje ve funkci vedoucího výroby a spadá do sekce přímého řízení firmy. Jde o velice odpovědnou funkci a její důsledný výkon jde ruku v ruce s finálními i dílčími výsledky snažení. Vedoucí výroby musí často hrát roli „zlého muže“, bez tohoto institutu se žádná prosperující firma neobejde. Děti pak jsou ve funkcích dělnických a jsou vedením firmy vykořisťovány a nuceny k tvrdé práci na svém prospěchu.
Tady pozor, aby nedocházelo příliš často k jevu, kdy bezradný vedoucí výroby a nebo zoufalá hlavní manažerka raději udělají práci za dělníky, protože už toho protivnýho proletariátu mají plný zuby. Je to sice rychlejší, ale nenese to potřebný efekt.
Někdy ale dělníci společně s vedoucím výroby kverulují proti hlavní manažerce, možná se dopracují i k poznání, že bez odborů to nepůjde. Chtěli bychom vydobýt například to, že když se chce vedoucí výroby koukat na televizi a dělníci by rádi hráli Minecraft, vyhlásí se přestávka, ať je práce hotova či nikoliv, a dodělá se později. Zatím potajmu pracujeme na stanovách nové odborové organizace a tohle je první bod pro kolektivní vyjednávání.
To něco na zub je pak něco jako pololetní prémie. Sice mám někdy chuť sežrat to všechno sám, neb si myslím, že to je jen moje zásluha, ale totéž si asi myslí i hlavní manažerka a něco velmi podobného se s největší pravděpodobností honí i v hlavách dělníků. V zájmu zachování sociálního smíru se ale raději pořád poctivě dělíme.
A ještě vydržte chviličku, už to bude.
Tentokrát jsem něco na zub pořizoval já, manželka byla v práci. Zvolil jsem jako překvapení k vysvědčení zákusky. Takže tyhle dva, tyhle taky dva, tyhle čtyři, támhle ty věnečky, jo a větrníky. A pro Michala kremrole, neb jiné zákusky nepapá. Kremrole NEMĚLI! Tak to je průšvih. Spěchám do druhé cukrárny: „Máte kremrole?“ „Nemáme, byly jen dopoledne, vyprodáno.“ To je teda pěkný, myslím si, co budu dělat? Jdu to zkusit ještě do pekárny, tam je občas vídám. Taky neměli. Tak holt my budeme ládovat zákusky a Michal dostane jako alternativu nějaký dobrý páreček, což je jeho oblíbená pochoutka. Vlezu tedy k Zemanovi a tam – věřte mi to, nebo ne, tam MĚLI KREMROLE! To se mi ulevilo. Chtěl jsem ještě jitrničky, ale nebyly.
Já vím, řeknete: „No a co.“ Ale já ty kremrole koupil a běžel jsem se pochlubit do té cukrárny. Stoupnul jsem si ke dveřím a rozhlížel jsem se tam. Prodavačka se mě zeptala, co hledám. A já jí, pro ni možná trochu nelogicky, odpověděl: „Hledám, kde máte pověšenou půlku prasete, 15 druhů salámů, kráječ na šunku a špalek se sekerou. Prve jsem tady chtěl koupit kremrole a neměli jste. A já je nakonec koupil v masně. Když masna může prodávat zákusky, tak koukám, jestli se u vás nenechají koupit třeba jitrnice, ty tam nemají.“
A je to!
Máte přečteno, děkuji za vytrvalost. A za tu vytrvalost vás ještě odměním dobrou radou: Kdyby náhodou neměli v prodejně s nápisem Ovoce – zelenina citróny, mrkev a nebo banány, tak nezoufejte. Místo nich tam přece můžete výhodně koupit dámské punčocháče a gumičky do stěračů. Citróny se běžně prodávají v uhelných skladech a mrkev a banány ve stavebninách. Mají jich tam plné palety.
PS: Něco na zub tentokrát plnilo oslavnou funkci. Ta vysvědčení se naší firmě podařila.
(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)
