Dobrý den!
Dnes vám povyprávím, jak jsem pěstoval okurky. Začalo to takhle: Nechtěl jsem jet na Moravu pro okurky. A nechtěl jsem na ně stát frontu. Fronty přece k tržní ekonomice, kterou tady máme, absolutně nepatří. Všeho je nadbytek a prodejci se o zákazníky rvou. Ne? Mám připravené peníze, tak se o mě, obchodníci, perte, jak umíte. A ty moje prachy získá ten, kdo mi bude ze všech nejvíc podlejzat a ještě dokáže s cenou za své prvotřídní zboží podlézt ceny konkurence.
V případě okurek nakládaček ale tržní ekonomika každoročně zafunguje docela úplně jinak: neperou se obchodníci o zákazníky, ale zákazníci o okurky. A co víc: oni si ty tfujtajblově ublemcané a pokroucené chudinky vlastnoručně vyhrabujou z bedýnek, ke kterým se lze dostat jen s nasazením života. A na tržní ceny se kašle.
O nakládačky je prostě dračka.
A tak jsem se rozhodl, že si je vypěstuju sám. Chtěl jsem mít okurky jedna báseň, jednu jako druhou. Odhodlal jsem se k velkým činům: udělal jsem záhon a za 40 korun českých jsem koupil pytlíček semínek. Z textu na pytlíčku plyne, že semínka v něm obsažená zajistí úrodu nejen mě, ale i značné části příbuzných! Čímž si u nich šplhnu a vzroste moje prestiž. Takže: JUCHÚ! Už jsem se viděl, kterak ten poklad rozvážím po příbuzných na vozíku za autem a skládám to u nich lopatou.
Za 40 Kč a trochu práce to je vynikající vyhlídka. Obdiv příbuzných a sklep plný sklenic okurek – ještě jednou JUCHÚ! Ač bylo teprve brzké jaro, začal jsem se těšit na dlouhatanánskou zimu prosluněnou neutuchající slávou a uzeným s domácími okurkami. A nebo španělskými ptáčky s domácími okurkami. A znojemskou s domácími okurkami. A vůbec vším, do čeho doma dáváme okurky naložené v manželčině skvělém sladkokyselém nálevu, na který má tajný recept od maminky. Kriminálka v televizi se sklenicí okurek na stolku jen tak pro chuť taky není představa úplně k zahození.
Na zakoupeném pytlíčku byl vytištěn i návod pro pěstování: jak vysít semínka a jak se starat o rostlinky. Stálo tam i toto: „Zajistěte rostlinám dostatek vláhy. Abyste předešli přísušku při nepřízni počasí (dlouhotrvající sucho) je nutná pravidelná zálivka odraženou vodou, nejlépe za večerního či ranního chládku. Vyvarujte se zavlažování studenou vodou během denních veder – rostlinám hrozí teplotní šok a následné uhynutí. Přizpůsobte zálivky předpovědím počasí, pravidelné přelívání rostlinám škodí – hrozí podehnívání a plísně“.
Potíže
začaly hned s příchodem letních veder. Nevěděl jsem, jak zalévat, aby okurky netrpěly nekomfortem. Aby nebyly přelité, protože zaliju a pak bude tři dny vytrvale pršet. To by podehnívaly a chytaly plíseň. Bál jsem se jen pomyslet na strašidelné slovo přísušek. Přísušek je, prosím pěkně, odborný termín pro stav, kdy vám něco na záhoně chcípne ze sucha. To může nastat, když z opatrnosti nezaliju a tři dny ani nekápne. Běhal jsem po sousedech a vyprávěl jim svoje trable. Vyptával jsem se všech, jak bude. Jestli zaprší. Manželce jsem se svěřoval se svou starostí, jestli nám nehrozí vytrvalé deště. Kdybych byl slabší povahy, dal bych se asi na pití… „Tak si pusť předpověď a pořádně ji poslouchej,“ odpovídali mi. Dal jsem na ně, jasně. Jak jinak můžu zjistit budoucí vývoj počasí, než z předpovědi.
Předpovídači počasí
očekávali, že zítra bude pršet a já jim uvěřil. A ten déšť jsem
s nimi očekával taky. Vykvajznul jsem se na zalévání okurek. Ono to je nějakých konví, než člověk zajistí, aby okurky nezahubil ten přísušek. Přísušek mě děsil nejvíc, kam se hrabal strach z lijáků, plísní, hniloby a … Klekánice. No ano, Klekánice. Klekánice okurkám neškodí, ale já se jí bojím od mala. To je totiž mladší ségra Polednice. Chodí po odzvonění klekání a sbírá do pytle děti, které nepobrala Polednice a ty se tudíž ještě poflakují venku. Poznávací znamení: pod plachetkou osoba, hlas vichřice podoba. Stejně jako ségra. A na zádech pytel plný dětí. Brrr. Ale to jsem odbočil.
Jdeme zpátky k tomu počasí. Když je letní sucho a máte záhon okurek, tak předpověď zítřejšího deště potěší. Tak já je tedy nezaliju, ty okurky. Ale ono druhý den praží ještě víc. Předpovídači očekávali, že jim předpověď vyjde. Já očekával taky, že jim vyjde, tedy, že jako sprchne a okurky se zachrání před tím přísuškem. Ale to čekání je pěkně ubíjející. To vám tedy řeknu. Vedro je k zalknutí, listy leží zplihle na záhoně a na obloze ani mráček. A déšť? Co to je, prosím vás? Počasí podle předpovědi bylo jako pokaždé například na vlašimsku, sedlčansku, táborsku, příbramsku, zručsku a jihlavsku. Prostě všude okolo voticka a potažmo arnoštovicka. Všude okolo pršelo a celé léto rostly i houby. Chodilo se na ně s hráběmi a trakařem. U nás ne… Déšť? Houby? Zelená tráva nebo zelené cokoliv? Pche. To bylo k spatření jen v televizi. Hříbky, syrovinky, křemenáče, panské a i ty obyčejné babky jsem dětem ukazoval na internetu…
Okurky se mají zalévat
navečer, když už je chládek. A nebo po ránu, když je ještě chládek. Jenže: večer chodí ta klekánice, tak bacha na to!… A zalévání okurek brzy po ránu, když je ještě chládek? To je teda pitomost, kdo tohle vymyslel… Pěkně si v letních vedrech musím přivstat a letět na to ještě před snídaní, než začne pražírna. Ale kdo by tam letěl po té z horka probdělé noci. Když je ale zaliju v poledním žáru, tak dostanou šok. To je na zbláznění.
Zkuste se do toho vžít
„Z takovýho vedra odpoledne přijde buřina a zalije,“ říkáte si v duchu. Ale bouřky nepředpovídali. Nojo, jenže to je problém, ranní chládek jste prošvihli, ten večerní je téměř v nedohlednu, co teď? Tak po obědě, v tom největším vedru, chytnete konve a šok nešok aspoň trochu zalijete ty vyprahlé chudinky. Šokované okurky překvapeně přizvednou listy jako obočí, tohle od vás fakt nečekaly. A vy víte, že to je skoro katastrofa! Jak jsou okurky v šoku z té zalévací nehoráznosti, tak vám ve sklepě zůstanou jen prázdné sklenice. Proto po čtvrté odpoledne znova trochu zalijete.
A slíbíte okurkám, že když se ze šoku vzpamatují, budou se u vás mít jako hrášek v lusku: „Ranní chládek = první dávka zálivky – hned od zítřka, přivstanu si! Večerní chládek = druhá dávka zálivky. Klekánice – neklekánice. A s tím začínám hned dneska, to abyste věděly, že to myslím smrtelně vážně“! Pěkně si počíháte na ten večerní chládek. Máte z toho zkažený večer, jak pořád běháte od televize ven a kontrolujete, jestli už ten chládek přišel. Dostaví se asi tak hodinu před půlnocí, tma jako v pytli. Nasadíte čelovku a už to tam perete. Vezměte si pro všechny případy do kapsy i kudličku, abyste se kdyžtak vyřízli z toho klekánického pytle. To víte, je tma a ta mrcha bere šmahem všecko.
Polohlasem nadáváte na předpovídače počasí, že už jim neuvěříte a budete zalívat, i kdyby předpovídali potopu světa. I kdyby Noe si k vám osobně přišel vypůjčit hřebíky na dokončení jeho archy a za ochotu vám přislíbil rezervaci na kajutu první třídy. Sotva máte zalito, na západní obloze se zablýskne. A do rána přijde bouřka a přívalák, který vám ze záhonu okurek udělá rýžové pole. Věrni svému včerejšímu slibu, že ráno se zalévá, kdyby čert na koze jezdil, popadnete před snídaní konve a pro jistotu zalijete. Pozor, bez holínek to nepůjde.
Přes veškeré
nepřízně osudu, předpovídačů počasí a počasí samotného byla úroda okurek víc než dostačující, nedostatečná byla pouze naše zásoba sklenic na okurky. Takže zbylo i na ty příbuzné. Ale příště, příště už pěstovat okurky nebudu, to si pište. Takový nervy, na to nemám. Aby tohle povídání neskončilo úplně depresivně, připojuju něco málo PéeSek:
P.S.1: Jestli letos někdo pojedete na Moravu pro okurky, dejte mi, prosím, vědět. Potřeboval bych tři bedýnky. Kopr si naškubu u bráchy, roste mu to v záhonech místo plevele.
P.S.2: Brácha, který okurky nakládačky pěstuje každoročně, nechápe, jak můžu být vystresovaný z pěstování okurek. Nezná nic lehčího! Předpovědi počasí nesleduje. Okurky zalévá, když má čas. Prý: když ho nemá, zalévání počká. Netuší, co je přísušek a jestli tuší, tak jen matně – význam tohoto strašlivého slova domýšlí nejspíš jen ze slovního základu. Okurek má ale každoročně plný sklep a je v poho. Zahradničení ho baví a navíc má štěstí. Kdyby zasadil rezatou kosu, vyroste mu kombajn.
P.S.3: A ještě skoro na závěr jedna rada, kterou mám od souseda a nedá mi to, abych ji neposlal dál. Tu v žádném receptáři od hruškového loskutáka nenajdete, i když ji považuji za jednu z těch nejlepších a nejdůležitějších: Pokud si nejste jisti, co je plevel a co je rostlina, kterou chcete na záhoně pěstovat, zatáhněte za to. Pokud to nejde vytáhnout ze země, je to zaručeně plevel. A pokud to vytáhnout jde, jedná se s určitostí o to, co se pokoušíte vypěstovat. Vyzkoušejte to a uvidíte, že mám pravdu.
P.S.4: Mám ještě nějaké účty s předpovídači počasí. Oni můžou za to, že mám z pěstování okurek od loňského léta rozhrkané nervy. Ještě dnes vyskakuju ve 4 ráno z postele a letím napouštět konve. V zimních měsících to vypadá trochu podivně… Ale zase si nechci tolik stěžovat, vděčím jim za to, že jsem na svůj věk ve velmi dobré kondici, jen ty desetilitrové konve se mi v poslední době zdají trochu lehké. Nevíte, kde bych sehnal dvacetilitrové?
P.S.5: O předpovídačkách a předpovídačích počasí jsem trochu ze msty napsal tento příspěvek. Ze msty jim taky vymýšlím přezdívky. Nejmíň rád mám Aničku Pocitovou a Malířské Štafle. Zkuste schválně uhodnout, které to jsou. A kdybyste s nimi mluvili, řekněte jim, že předpovídání počasí je jednoduchá práce. Kdyby nevěděly, jak na to, přikládám jasný a srozumitelný obrázkový návod s definicemi:
Děkuji za pozornost a nashle!
Chcete-li nějak reagovat na výše zobrazený text, přejděte na stránku KONTAKT. Děkuji, ZK
(pozn. aut.: Původní text příspěvku byl při redesignu webu upraven. Původní datum zveřejnění příspěvku: 06/04/2018)