Dobrý den!
Dnes to bude něco o koťátkách. A připravte se i na blbý hemzy.
Koťátka
mi už dlouho nedají spát, pořád se mi do všeho míchají. Jsem tím skoro posedlý. Sotva začnu cokoliv psát, hned mi nějaký vnitřní hlas našeptává: „Napiš, co by na to řekla koťátka, vymysli, jak by koťátka reagovala na tohle či onohle.“ Prostě, dokud o nich aspoň něco nenapíšu, nebudu mít pokoje.
… co by na to řekla koťátka… Jak je znám, dokážu celkem přesně odhadnout, co by řekla. Co je ale hlavní: koťátka používají dva jazyky, každý je určen pro jinou skupinu obyvatel planety. A každý má jinou výslovnost a i význam.
Jeden jazyk používají, když mluví s někým, kdo je miluje, obdivuje, mucká, šišmá, hladí, drbe, chová a stal se dobrovolně jejich otrokem. Téhle řeči se říká mňoukání. (Chcete-li věcně přesnou a stylisticky čistou definici mňoukání, přečtěte si to v O pejskovi a kočičce.)
Druhý kotěcí jazyk je mňákání. Mňákáním hovoří pouze s omezeným počtem obyvatel planety. Do této skupiny patřím já a další opovrženíhodné osoby, které je nemilují, neobdivují, nemuckají, nešišmají, nehladí, nedrbou, nechovají a odmítají se nechat zotročit. Když koťátka mňákají, ježí při tom chlupy; oči jako reflektory.
Já osobně koťátka moc nemusím… Stala se součástí mého života přes můj nesouhlas. Protože je nemusím, nevšímám si jich, ale stejně mi pořád něco povídají. Dobře vím, co mi povídají, ale dělám, že nerozumím. Abych jim nemusel sloužit.
Jdu po dvoře, „MŇÁK, MŇÁK!“ To je 
v kotěcí řeči tohle: „Naval žrádlo! No! Koukej sypat domů pro granule! Kvaltem! Nebo tě roztrháme na cucky!“ Ale já se jich nebojím, jsou menší než já, tak vím, že jen vyhrožujou.
Jindy to jejich „MŇÁK!“ znamená: „Co sem lezeš, to je naše zápraží. Ještě na nás šlápneš. Si tady hrajem, tak vocaď mazej, než tě roztrháme na cucky!“ Tím trháním na cucky straší furt. A já se jich stejně nebojím, jsou přece menší než já, tak vím, že jen vyhrožujou.
Další „MŇÁK! MŇÁK! MŇÁK!“ slyším ze zahrady. To nejdrzejší takhle přikazuje: „Jsem vylezlo na strom a tejďkonc nemůžu dolů. Volej hasiče a Novu, nebo mě koukej sundat! A zkouší zas to nacvičené: „Jinak tě roztrhám na cucky!“ Mám pro strach uděláno, je menší než já, tak vím, že jen vyhrožuje. (Navíc je na stromě a nemůže dolů.) Strouhám mu mrkvičku a přidávám obouručný dlouhý nos.
Chci si sednout venku na židli, nejde to. Leží na ní kotě. Dobře ví, že jsem starší a stejně mě nepustí. Dělá, že spí, nevychovanec. Kdybych na něj sednul, určitě udělá: „MŇÁK!“ (což vyjadřuje: „Idiote! Nemůžeš dávat pozor? Tady je ob-sa-ze-no! Napořád, jasný?“ A už tradiční: „Nebo tě roztrhám na cucky!“)
To mňákání mě ničí.
Nedá se před tím schovat, nedá se před tím utéct. Někdy jim odpovídám hezky po česku: „Jen si pěkně zavolejte na maminku. Když si vás přitáhla, ať se o vás postará!“ Ta se ale, potvora, válí na střeše, smahne se na sluníčku, chrní tam a o koťata nedbá. Pokud nechrní, chrnění předstírá a určitě si promýšlí, jak by mě za moje macešské chování k jejím pokladům řádně vosolila. (Zase mi přeběhne nečekaně přes cestu za účelem doručení pořádné dávky smůly. Nic jiného neumí, myslí si, že to stačí.)
Do doby,
než jsem si roztřídil vlastnosti koťátek na ty dobré a špatné, jsem koťátka považoval za nepotřebnost a neužitečnost. Teď už vím, že koťátka se přece jen k něčemu hodí. Jejich správným používáním lze rozvíjet mezilidské vztahy. A je-li třeba, tak i rozbíjet. Kdo tohle ví a zná, může s tím i dle libosti pracovat.
Koťátka jsou totiž roztomiloučká, heboučká, přítulňoučká a hravoučká. Kupovala by Whiskas. Když jsou májová, tak dobře chytají myši. Tyto informace jsem získal od milovníků a výrobců všeho kočičího a z Babičky Boženy Němcové.
Koťátka jsou ale taky dotěrná, vlezlá, pro zlost. Pořád se motají pod nohama. Sotva jedna odejdou do světa, přijdou další. Jsou vypočítavá a s pomocí těch svých roztomilých vlastností si zotročují většinu lidské populace, aby jim tato v budoucnu věrně sloužila. V dospělosti se mění v podlá stvoření, která křížíce lidem cestu samou smůlu roznášejí. Chytají ptáky, ač jsou bohatě zásobeny myšmi, granulemi, kočičími konzervami a dalšími pochoutkami, které produkuje kočičí průmysl. Přiznávám, že zdrojem těchto informací je převážně moje osobní nevraživost vůči všemu kočičímu. A pár babských pověr, které se mi teď náramně hodí do krámu.
Vidíte už ty možnosti? No přece:
Máte někoho, komu chcete projevit svou náklonnost? Darujte mu koťátko. Nebo dvě. To bude radosti. Jen ať se s nimi pěkně vycicmá. Cennější dárek nemohl dostat. Při každém 
cicmání si na vás vlaze vzpomene. Hned bude vědět, že má na světě spřízněnou duši.
Štve vás někdo? Darujte mu koťátko! A nebo hned dvě. Budete vypadat jako dobráci, kteří se chtějí, i přes drobné rozepře, skamarádit. Má sice ten dárek trochu špatných vlastností, ale to tak prostě je. Všichni mají své chybky, nikdo není bez vady.
Ani jedněm, ani druhým nesmíte prozradit, že kočka přitáhla koťata a potřebujete je udat. Ať vám nezůstanou na krku. Nezapomeňte přidat (vhodně upravenou) větu o májových koťátkách od té Němcové. Vaše listopadová přece chytají myši ještě líp než srpnová, za kterými pokulhávají ta májová o celých deset procent. To obdarované ohromí.
S koťátky zdánlivě nesouvisí blbý hemzy, o kterých se dočtete níže. Kdo chce, může si myslet, že jsem blbý hemzy namíchal do povídání o koťátkách jen kvůli tomu, aby nadpis tohoto příspěvku zněl atraktivněji. Nadpisy táhnou.
Blbý hemzy
Minulý týden mi přišel kritický email od jednoho pána, který si četl na mojí webce. Prý jako nic ve zlým, ale nelíbí se mu mé narážky na politiku a na politiky. Podle něj to všechno jsou jen blbý hemzy.
Naprosto s ním souhlasím, má pravdu. Blbý hemzy mi vždycky šly ze všeho nejlíp. Jdou mi skvěle třeba i ve dvě ráno. Zkuste mě v tu dobu vzbudit a přesvědčíte se sami. Tak blbý hemzy jste už dlouho neslyšeli.
Pokud někomu vadí moje blbý hemzy, prosím o maličko trpělivosti. Teď zrovna všichni makají na tom, aby ta politika šla nahoru. Pomáhá i opozice. A až bude ta politika na dostatečně vysoké úrovni, což bude zanedlouho, hodí se k ní jen chytré hemzy. Jak už čtenáři mojí webky jistě poznali, na chytré hemzy já nemám hlavu. Na chytré hemzy musíte mít makovici! A ne kedlubnu. Takže si počkejte, přejde to samo a budu mít s blbými hemzy utrum.
Taky pamatuju politiku, ke které nebyly dovoleny žádné hemzy, ani chytré, ani blbé. Ti, co hemzy tenkrát zakázali, totiž neuměli ty chytré rozeznat od těch blbých. A kdoví, jestli to vůbec nějaká politika byla. Tak to teď zkouším dohnat, abych si přišel na své. Zároveň se trochu strachuju, jestli někdo potajmu nemaká na politice, která nebude stát ani za ty hemzy.
A na konec:
Hlavně nezapomeňte: koťátka NELZE posílat poštou! Musíte je doručit osobně! Obdarovaná osoba by mohla mít blbý hemzy. Zvláště pokud byste je poslali na dobírku. Pošta navíc není žádný rychlík; koťátka by mohla dorazit s docela jinými vlastnostmi, než s jakými jste je odeslali.
Jak je vidět na příkladu těch koťátek, umím psát příspěvky i bez politických narážek. Jen nevím, jestli to příště zase vydržím.
A teď už jen pár mých oblíbených PéEsek:
P.S.1: Zcela bezkonkurenční jsou na chytání myší koťata, která se narodila v kteroukoli dobu. Mají to v krvi po mámě – doma ani myška. Zadávila i dvě počítačové.
P.S.2: Australští vědci v čele s kočkologem M. N. Ouksonem zkoumali několik generací koček domácích. Léta trpělivě shromažďovali cenné statistické údaje o vlivu data narození koček na chytavost myší. Když už chtěli sklízet plody svého snažení, stal se malér. Nepochytané myši jim rozhryzaly a sežraly podklady za několik let nazpět a k tomu došly peníze na další výzkum. Aby vědci neutrpěli světovou ostudu, vypracovali a v odborném tisku zveřejnili článek, který konstatuje, že myši jsou chytány všemi narozenými kočkami. Myši nejsou chytány pouze kočkami nenarozenými, takže je dobře že se kočky rodí. Jinak by lidstvo zažilo katastrofu, myši by všechno sežraly. Australští vědci tímto ukončili výzkum koček a vrhli se na výzkum myší. Získali grant na tříletou studii, kterážto má odhalit, jak to ty myši dělají, že ještě nebyly všechny vychytány kočkami. Souběžně s tím poběží i výzkumný program mající za úkol vypátrat, proč myši s takovou oblibou rozhryzávají papír, na kterém jsou výsledky několikaleté vyčerpávající práce. A další skupina vědců se pokouší vyvinout takový druh papíru, který myši nehryžou, aby bylo za ty tři roky co zveřejnit.
P.S.3: Pánovi, kterému se nelíbí, co a jak píšu, posílám tento vzkaz: „MŇÁK!“ (Trochu jsem se od koťat naučil mluvit v té jejich druhé řeči. V překladu to znamená: „Když se ti tu nelíbí, tak vocaď mazej a nemusíš se vracet. Taky bys mohl dostat jako dárek koťátka. A zbydou z tebe jen cucky!“) 🙂 Činím tak na podporu slečny Farné, jejíž odvahu vzepřít se blbým hemzům fanoušků jsem ocenil zvednutým palcem. Slečně Farné tímto nabízím do zásoby koťátka pro případ nutné obrany svých osobnostních práv.
Děkuji za pozornost a zase někdy příště!
Jo, vidíte. Já nevysvětlil tu souvislost koťátek s blbými hemzy. To nechávám na čtenářích. Já nikoho k ničemu nenavádím.
(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)
