Dobrý den!
Napsal mi jeden pán, že jak pročítá moji tvorbu, tak mu připadá, že to, co píšu, jsou jen samý blbý hemzy. Co prý jsem to za člověka, co jsem kdy dokázal a kdo mi dal právo kritizovat a zesměšňovat všechno kolem sebe. Ani nevíte, jak mě to ranilo. Znova jsem si přečetl, co jsem kdy napsal: ten chlapík má pravdu. Naprosto s ním souhlasím. Blbý hemzy mi jdou skvěle a kdykoliv. Třeba i ve dvě ráno. Zkuste mě v tu dobu vzbudit a přesvědčíte se sami. Tak blbý hemzy jste už dlouho neslyšeli.
Já to tady musím trochu rozebrat, abyste se orientovali. Pokud jste se s tímto výrazem ještě nesetkali, tady máte jednoduché a krátké vysvětlení: Hemzy jako společenský jev jsou, prosím pěkně, kritické komentáře na adresu autorit, rozhodujících o konkrétním řešení věcí obecného charakteru. Podle způsobu vyjadřování hemzajícího se pak určuje, zda jde o hemzy blbé nebo chytré. Toliko definice z odborné literatury, kterou jsem bohužel ještě nestihl zveřejnit.
Dělení neboli taxonomie hemzů
Hemzy lze dělit různými způsoby. Z předchozího textu už ale víme, že mohou být blbé i chytré. Nevím, jak ten pán, co mi psal, ale já pamatuju dobu, kdy hemzy byly zakázány všechny šmahem. Soudruzi, kteří je zakázali, totiž neuměli blbé od chytrých rozeznat a tudíž se jich báli. Pro jistotu tedy označili za ideologicky škodlivé všechny a lid měl utrum. Na všechno jeden pytel – kdo byl přistižen při hemzání, šel bručet. Pak se soudruzi, Pán Bůh zaplať, nezáviděníhodným způsobem historicky znemožnili a hemzy se vrátily zpět do české společnosti jako neodmyslitelná část lidové slovesnosti.
Lid se po zákazu hemzů naučil hemzat pouze potichu, komu by se taky chtělo bručet. Tato skutečnost dovedla lidstvo ke zjištění, že hemzy se dělí i akusticky, a to na hlasité a tiché. To, že chytré i blbé hemzy pouze ztichly, ale nezanikly, je nasnadě. Když to vezmu historicky: Soudruzi si zákazem hemzů sami zapříčinili vlastní konec. Jejich Strana Stran zůstala bez informací o náladách v obyvatelstvu a to vedlo k tomu jejich neslavnému konci. Takže: díky, soudruzi!
Na svou obranu ale sděluji, že chytrý hemzy neumím. Na chytrý hemzy musíte mít makovici a ne kedlubnu. Navíc: já si těmi hemzy kompenzuju nedostatky z mládí, kdy hemzat nahlas bylo bručivě nebezpečné. A tvrdím, že hemzy konají lidstvu nedocenitelné služby. Je to jeden z mála způsobů jak ověřit, jestli to zatím ještě pořád stojí aspoň za ty hemzy.
Teď udělám ve svém vyprávění tak trochu kotrmelec. Proč jsem ho udělal, to se dozvíte až na konci, tak vydržte. Teď už to bude mnohem lepší a zábavnější, protože jdeme na
Koťátka
Koťátka mi už dlouho nedají spát, pořád se mi do všeho míchají. Jsem tím skoro posedlý. Sotva začnu cokoliv psát, hned mi nějaký vnitřní hlas našeptává: „Napiš, co by na to řekla koťátka, vymysli, jak by koťátka reagovala na tohle či onohle.“ Prostě, dokud o nich aspoň něco nenapíšu, nebudu mít pokoje.
Jazyky kočičí psychicky mě ničí
Budeme zase maličko rozdělovat a třídit, ale už jen zábavněji. Koťátka se vždy rodí dvojjazyčná, neboli hned od narození umí používat dva jazyky. Každý z nich je určen pro jinou skupinu obyvatel planety. Kotěcí jazyky jdou od sebe velmi dobře rozeznat – mají zcela odlišnou výslovnost.
Jeden jazyk koťátka používají, když mluví s někým, kdo je miluje, obdivuje, mucká, šišmá, hladí, drbe, chová a stal se dobrovolně jejich otrokem. Téhle řeči se říká MŇOUKÁNÍ. Chcete-li věcně přesnou a stylisticky čistou definici mňoukání, přečtěte si to v O pejskovi a kočičce. Druhý kotěcí jazyk je MŇÁKÁNÍ. Mňákáním koťátka hovoří pouze s omezeným počtem obyvatel planety. Do této skupiny se řadím já a další opovrženíhodné osoby, které je nemilují, neobdivují, nemuckají, nešišmají, nehladí, nedrbou, nechovají a odmítají se nechat zotročit. Když koťátka mňákají, mají oči jako reflektory a ježí při tom chlupy. Já osobně koťátka moc nemusím, stala se součástí mého života přes můj nesouhlas. Protože je nemusím, nevšímám si jich. Stejně ale pořád mají potřebu něco mi sdělovat. Dobře vím, co mi povídají, ale dělám, že nerozumím.
Abych jim nemusel sloužit
Jdu po dvoře, „MŇÁK, MŇÁK!“ To je v kotěcí řeči tohle: „Naval žrádlo! No šup! Koukej sypat domů pro granule! Kvaltem! Nebo tě roztrháme na cucky!“ Ale já se
jich nebojím, jsou menší než já, tak vím, že jen vyhrožujou.
Jindy to jejich „MŇÁK!“ znamená: „Co sem lezeš, to je naše zápraží. Ještě na nás šlápneš. Si tady hrajem, tak vocaď mazej, než tě roztrháme na cucky!“ Tím trháním na cucky straší furt. A já se jich stejně nebojím, jsou přece menší než já, tak vím, že jen vyhrožujou.
Další „MŇÁK! MŇÁK! MŇÁK!“ slyším ze zahrady. To nejdrzejší takhle přikazuje: „Jsem vylezlo na strom a tejďkonc nemůžu dolů. Volej hasiče, Novu a Primu, nebo mě aspoň koukej sundat!“ A zkouší zas to nacvičené: „Jinak tě roztrhám na cucky!“ Mám pro strach uděláno, jsem proti němu hromotluk, tak vím, že jen vyhrožuje. Navíc je na stromě a nemůže dolů. Strouhám mu mrkvičku a přidávám obouručný dlouhý nos.
Chci si sednout venku na židli, nejde to. Leží na ní kotě. Dobře ví, že jsem starší a stejně mě nepustí. Dělá, že spí, nevychovanec. Kdybych na něj sednul, určitě udělá: „MŇÁK!“ což vyjadřuje: „Idiote! Nemůžeš dávat pozor? Tady je OB-SA-ZE-NO! Napořád, jasný?“ A už tradiční: „Nebo tě roztrhám na cucky!“
Nedá se před tím schovat, nedá se před tím utéct. Někdy jim odpovídám hezky po česku: „Jen si pěkně zavolejte na maminku. Když si vás přitáhla, ať se o vás postará!“ Ta se ale, potvora, válí na střeše, smahne se na sluníčku, chrní tam a o koťata nedbá. Pokud nechrní, chrnění předstírá a určitě si promýšlí, jak by mě za moje macešské chování k jejím pokladům řádně vosolila. Přeběhne mi zase nečekaně přes cestu za účelem doručení výchovné dávky smůly.
Moje mňau-hau
Já vím, jak se to správně píše, ale takhle mi to přišlo příhodnější. Do doby, než jsem si roztřídil vlastnosti koťátek na ty dobré a špatné, jsem koťátka považoval za 
nepotřebnost a neužitečnost. Teď už vím, že koťátka se přece jen k něčemu hodí. Jejich správným používáním lze rozvíjet mezilidské vztahy. A je-li třeba, tak i rozbíjet. Kdo tohle ví a zná, může s tím i dle libosti pracovat.
Koťátka jsou totiž roztomiloučká, heboučká, přítulňoučká a hravoučká. Kupovala by Whiskas. Když jsou májová, tak dobře chytají myši. Tyto informace jsem získal od milovníků a výrobců všeho kočičího, zbytek těch nesmyslů pak pochází z knihy Babička od Boženy Němcové.
Koťátka jsou ale taky dotěrná, vlezlá, pro zlost. Pořád se motají pod nohama. Sotva jedna odejdou do světa, přijdou další. Jsou vypočítavá a s pomocí těch svých roztomilých vlastností si zotročují většinu lidské populace, aby jim tato v budoucnu věrně sloužila. V dospělosti se mění v podlá stvoření, která křížíce lidem cestu samou smůlu roznášejí. Chytají ptáky, ač jsou bohatě zásobeny myšmi, granulemi, kočičími konzervami a dalšími pochoutkami, které produkuje kočičí průmysl. Přiznávám, že zdrojem těchto informací je převážně moje osobní nevraživost vůči všemu kočičímu. A pár babských pověr, které se mi teď náramně hodí do krámu.
Vidíte už ty možnosti? No přece:
Máte někoho, komu chcete projevit svou náklonnost? Darujte mu koťátko. Nebo dvě. To bude radosti. Jen ať se s nimi pěkně vycicmá. Cennější dárek nemohl dostat. Při každém cicmání si na vás vlaze vzpomene. Hned bude vědět, že má na světě spřízněnou duši.
Štve vás někdo? Darujte mu koťátko! A nebo hned dvě. Budete vypadat jako dobráci, kteří se chtějí, i přes drobné rozepře, skamarádit. Má sice ten dárek trochu špatných vlastností, ale to tak prostě je. Všichni mají své chybky, i dárky mohou mít drobné vady.
Ani jedněm, ani druhým nesmíte prozradit, že kočka přitáhla koťata a potřebujete je udat. Ať vám nezůstanou na krku. Nezapomeňte přidat vhodně upravenou poznámku o májových koťátkách od té Němcové. Vaše listopadová přece chytají myši ještě líp než srpnová, za kterými pokulhávají ta májová o celých deset procent. To obdarované ohromí.
A na konec:
JÁ PŘECE NIKOHO K NIČEMU NENAVÁDÍM.
A teď už jen pár mých oblíbených PéEsek:
P.S.1: Zcela bezkonkurenční jsou na chytání myší koťata, která se narodila v kteroukoli dobu. Mají to v krvi po mámě – doma ani myška. Zadávila i dvě počítačové.
P.S.2: Australští vědci v čele s kočkologem M. N. Ouksonem zkoumali několik generací koček domácích. Léta trpělivě shromažďovali cenné statistické údaje o vlivu data narození koček na chytavost myší. Když už chtěli sklízet plody svého snažení, stal se malér. Nepochytané myši jim rozhryzaly a sežraly podklady za několik let nazpět a k tomu došly peníze na další výzkum. Aby vědci neutrpěli světovou ostudu, vypracovali a v odborném tisku zveřejnili článek, který konstatuje, že myši jsou chytány všemi narozenými kočkami. Myši nejsou chytány pouze kočkami nenarozenými, takže je dobře, že se kočky rodí. Jinak by lidstvo zažilo katastrofu, myši by všechno sežraly. Australští vědci tímto ukončili výzkum koček a vrhli se na výzkum myší. Získali grant na tříletou studii, kterážto má odhalit, jak to ty myši dělají, že ještě nebyly všechny vychytány kočkami. Souběžně s tím poběží i výzkumný program mající za úkol vypátrat, proč myši s takovou oblibou rozhryzávají papír, na kterém jsou výsledky několikaleté vyčerpávající práce. A další skupina vědců se pokouší vyvinout takový druh papíru, který myši nehryžou, aby bylo za ty tři roky co zveřejnit.
P.S.3: Pánovi, kterému se nelíbí, co a jak píšu, posílám tento vzkaz: „MŇÁK!“ Trochu jsem se od koťat naučil mluvit v té jejich druhé řeči. V překladu to znamená: „Když se ti tu nelíbí, tak vocaď mazej a už se sem nevracej. Nebo z tebe zbydou jen cucky!“ A to jsem ještě mírný, miluju totiž celý svět. Jen do hemzů mi nikdo nesmí ani ceknout.
P.S.4: Nejdůležitější věc, kterou musíte za všech okolností dodržet: Koťátka musíte za všech okolností doručit osobně a zdarma! NIKDY JE NEZKOUŠEJTE POSÍLAT POŠTOU A NA DOBÍRKU! Pošta není žádný rychlík; koťátka by mohla dorazit s docela jinými vlastnostmi, než s jakými jste je odeslali.
Děkuji za pozornost a zase někdy příště!
Chcete-li nějak reagovat na výše zobrazený text, přejděte na stránku KONTAKT. Děkuji, ZK
(pozn. aut.: Původní text příspěvku byl při redesignu webu upraven. Původní datum zveřejnění příspěvku: 29/09/2018)