Dobrý den!
Už jste někdy něco prodávali přes bazar na internetu? Pokud ano, můžete porovnávat zážitky. Pokud ne, berte tenhle příspěvek jako přípravu na to, co vás časem stejně potká. Přece si všechno nenecháte doma a nezaflákáte si obydlí nepotřebnými věcmi, ne? Co se nehodí vám, hodí se někomu jinému. Zkuste to a prakticky si ověříte platnost sloganu
Každé zboží si najde svého kupce.
Já prodával teď nedávno starý rozbitý křovinořez. Potvora píst se kousnul ve válci. Oprava by vyšla dráž, než nový křovinořez. Takový křovinořez ale není jen ten motor, má spoustu dalších součástek; rozhodnul jsem se, že udělám dvojitý dobrý skutek a
- Levně to prodám na náhradní díly někomu, kdo má motor, ale vysypaly se mu ty ostatní součástky.
- Utržená*/ suma vylepší rodinný rozpočet a nebo si za ty peníze koupím něco, co bych si normálně nekoupil. */ Slovo utržená v předchozí větě nevychází ze slova utrhnout (ve významu urvat, co se dá), nýbrž utržit (ale: se záměrem urvat, co se dá).
Ne, že bych na to něco, co si nakonec koupím, neměl. Nad tím, jestli na něco mám nebo nemám, uvažuji, až když se to blíží v tom seznamu na nějaké pouhým okem spatřitelné místo, kdy je nutno ještě důkladně zvážit, zda by nebylo vhodnější uvrhnout to zase na konec toho seznamu, který končí někde za tím kopcem támhle. Případně, jestli by to nemělo jít z umístění č. 36 na místo č. 2. Na místě č. 1 je trvale podseznam Rodina, Děti a Potřeby Pro Přežití.
Protože je ale něco v seznamu mých přání až na konci někde za kopcem, tak bych se toho nedočkal. Využiju tedy neplánovaný a nečekaný příjem na co? No přece na něco zpoza kopce. (Pokud nečtete dost pozorně a proud vás strhl z toku mých myšlenek: chtěl jsem tím říci, že nevyhazuju peníze za zbytečnosti a nepotřebnosti.)
Napsal jsem tedy inzerát
– samozřejmě bezplatný – nejsem blázen, abych někde platil za něco, co můžu jinde dostat zadarmo. Nastavil jsem (podle mě) závratnou cenu 800,-Kč, abych mohl slevovat. Odhadoval jsem, že po tvrdých jednáních z toho vyždímám tak pětistovku. Kdo by dal víc za dvacet let staré haraburdí, ne? Doplnil jsem fotky a … čekal na kupce. Aby kupci moc neváhali, připojil jsem i poznámky „Dohoda jistá“ a „Při rychlém jednání výrazná sleva“, což prodejcům ohromně pomáhá při prodeji a kupujícím zase naopak při výběru.
První zákazník
se ozval ještě ten den. Měl lehce zoufalý hlas a nechtěl celý křovinořez. Chtěl jen vrtulku. Hliníkovou vrtulku, jestli měla dvacet deka, tak to bylo moc. K čemu tam ta vrtulka je, nemám tušení, možná proto, aby to dělalo to VRRUUM, VRRUUM? Nevím. Byl trochu nezkušený a prořekl se, že nová stojí přes dva tisíce. A za kolik mu jí nechám? Prý nabízí tři stovky… (!) Polkl jsem a pronesl jsem tedy větu: „S poštovným, nebo bez?“ „Tak dobře, souhlasil, dám třistapade, souhlasíte?“ „Jo, to by šlo, je vaše.“ Když jsem položil telefon, namířil jsem do koupelny. Máme tam zrcadlo. Potřeboval jsem vidět toho borce – KŠEFTSMENA.
Kdyby se byl nepodřekl, měl ji za stovku i s poštovným. Mně se nelíbila, byla zašlá, začernalá, navíc nešla vymontovat. Srazil jsem si u toho dva klouby na prstech do krve. Abych se k ní dostal, musel jsem rozmontovat skoro celý křovinořez. Pral jsem se s tím hodinu. Nemaje potřebný verkcajk, patnáct minul jsem tloukl kladivem do hřídele, na kterém ta potvora držela jako přibitá. (Bodejť by ne, byla tam 20 let.) Zájemce mi potom vysvětlil, že „je nalisovaná na kónusu a sundává se stahovákem“. Stahovák nemám, JÁ jsem to ale dokázal bez něj, jsem dobrej. Zase mě to táhlo k tomu zrcadlu.
Jak jsem to rozebíral,
zapomněl jsem trochu, kam co patří, tak už jsem to dohromady nedával. Naopak! Rozmontoval jsem i zbytek, vše pečlivě nafotil. Rozložil jsem to kolem sebe a ukazoval jsem si prstem: tohle za čtyři stovky, tohle za tři. Tohleto a tohleto po třistapadesáti. Toto za stopade, … No. Vyšlo mi, že nadělám majlant! Dva tisíce. Fotky jsem očísloval, vystavil jsem další inzerát. Tentokrát s jednotlivými díly. Připsal jsem: Vyberte číslo dílu, cena dle dohody. Stavěl jsem se pro jistotu u zrcadla. Zkouknout, jestli nebudeme muset pořídit větší.
Další den
volal pán, který … chtěl celý křovinořez. Jak stálo v tom prvním inzerátu. Prý ten inzerát už nemůže najít, jestli ještě mám ten křovinořez? „Jo, ten mám,“ povídám. „Je rozmontovaný, neb jsem zjistil, že po kouskách se to prodává líp.“ „Nojo. Tak já si to doma zase smontuju. Je to pořád za těch osm stovek?“ ujišťoval se. „No, po dílech už to vychází na dva tisíce,“ povídám. „Dám tisíc, máte to z jedný vody načisto. A dostanete za to víc, než v tom prvním inzerátu, který jste stáhnul.“ „Dejte ty dva, přidám novou vyžínací hlavu a ocelový čtyřzub na suchou trávu a slabá křoviska.“ „Tak mi to znova celé do detailu nafoťte, ať vidím, co kupuju.“
Tohle už byl docela jiný lévl,
ten se vyznal, panečku. Poslal jsem mu fotky s informací, že kus č. 4 má omlácenou hřídel od kladiva, jak jsem stahoval bez stahováku něco, co se sundává stahovákem. To ho rozlítilo. ZÁSADNĚ stahovákem! Srazil cenu o polovinu, neb jsem prý zničil nejdůležitější část stroje! Na ostatních dílech jsou podle fotek pomuchlaná těsnění a chybí šrouby! Požaduje odečíst tu vrtulku za tři stovky a nabízí sedm stovek. A poštovné? „Přesně podle ceníku České pošty, abyste si nemastil kapsu na předražené dopravě!“ Jinak udělí k mému profilu tak záporné hodnocení, že se z toho po…
…po tomto telefonátu
jsem musel požádat manželku, aby zavřela dveře do koupelny. Máme tam to zrcadlo… A ať přes něj hodí ručník. Je ze mně uzlíček nervů. Máme před prázdninami, hlava rodiny s narušenou psychikou, sebevědomí na nule, tisícovka v háji ještě dřív, než jsem ji jen zahlídnul.
Druhý den jsem křovinořez zabalil do vzorného balíku, zavázal červenými mašličkami a odeslal jsem to na adresu toho pána. S omluvným dopisem a že peníze nechci. Kdyby měl nějaké náklady se zprovozňováním křovinořezu, ať zavolá, pošlu mu to. Uvědomil jsem si, že peníze nejsou všechno. Když se člověk pustí do obchodování, musí koukat hlavně na dobrou pověst na svém bazarovém profilu. Stačí jediná záporná recenze a jste v háji. Už si neškrtnete. Řekl mi to ten pán.
Za utržené peníze bych mohl koupit dětem plavací kruhy, aby se mi neutopily v bazénu. Máme ho nový, devět krát sedm metrů a hloubka dva a půl. Vyšlo to i s obklady z finského smrku v sauně přes milión. Na kruhy už nezbylo. Budu muset najmout plavčíka, aby děti neměly pokažené prázdniny.
Asi se dám na pití.
Jak začnete obchodovat na bazarech, tak se fakt jinak ten tlak nedá vydržet! Mám tam na prodej ještě chladničku, která nechladí, ventilátor, který neventiluje, odvhčovač, který neodvlhčuje, zvlhčovač, který nezvlhčuje, zarezlý zámek s ulomeným klíčem (zamčený), míchačku, která nemíchá, kolečko bez kolečka a zlomenou násadu od lopaty včetně lopaty. Kovářský měch a brus, staré ručně kované hřebíky podkováky a půlku motoru na Trabanta. Jestli to ode mě bude kupovat zase ten pán (prý si na mě bude dávat pozor! Neruda nerudnej.), tak moc nevydělám.
Neruda
Vzpomínám, jak jsme probírali v hodinách Českého jazyka v souvislosti s literárním útvarem zvaným fejeton problém spisovatele a básníka Jana Nerudy. Však víte. To s tím slamníkem. Prý: Kam s ním? Kdyby žil Neruda dnes, tak bych mu poradil: NA BAZAR, kam jinam, přece! Nevím, nevím, jak by to pak dopadlo s tím literárním útvarem. Možná by ani nevzniknul. Ale slamníku, toho by se určitě pohodlně zbavil.
P.S.1: Za ten fejeton jsem tenkrát schytal kouli jako Brno. Nerudovo štěstí, že neinzeruje na bazarových webech. To bych ho za tu kouli v Hodnocení prodávajícího řádně vosolil, abych si zchladil žáhu. Oni by ho ti jeho lvové o mříže přešli. (-to byla další koule, Neruda mě nebavil.)
P.S.2: Když se nad tím tak zamýšlím, tak mě ten dědek s tím křovinořezem vzal ale u huby, co? Asi mu napíšu recenzi taky: POZOR! TVRDÝ VYJEDNAVAČ A NELÍTOSTNÝ OBCHODNÍK! Myslíte, že se ho to nějak nedotkne? Nechtěl bych mu udělat nějaké nepříjemnosti. Aby mě potom taky nevosolil.
(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)
