Dobrý den!
Doufám, že neodejdete hned po zjištění, o čem to bude. Bude toho víc, těšte se na něco poučného, praktického, a ano, i veselého. Já se nasmál, panečku, když jsem to psal, že byste ani nevěřili. A na konci budou PéeSka.
Jak poznat, že se blíží Vánoce.
*/
Myslím, že si řeknete: „To je teda pitomost, proč by něco tak jasného nemělo jít poznat! Přece: kouknu do kalendáře a vidím, ne?!“ Jo, jasně, v kalendáři najdete datum a u něj je to navíc ještě napsané. Ale kdy na vás poprvé dýchne to kouzlo Vánoc, to tajemno, ten shon, napětí a spěch se sháněním dárků? To neuhodne nikdo. Ale někde to začít musí, někdo to přece musí odstartovat, aby si všichni mohli říct: „Už je to tady a teď fofrem, ať to stihnu.“
Poznat to úplně nejde, ale nechá se to uhodnout a odhadnout, pokud jste dostatečně vnímaví a všímaví. Připravuje nás na to příroda, ochladí se, opadne lupení. Meteorologové pro jistotu předpovídají Vánoce na blátě, zatímco vlekaři hlásí, že sněhu už je dost na to, abyste u nich mohli nechat za víkend značnou část výplaty. Komerční rádia od půlky září odpočítávají, kolik dní ještě zbývá do Štědrého dne, stříhají mu metr. A pak tu máme ještě něco málo ustálených frází, které si zasloužily moji pozornost.
Je jich víc, ale dám sem jen dvě.
Každý rok slýcháme, že Vánoce už jsou na spadnutí. Je to pravda a mám smutnou zprávu: Zhoršuje se to. Čím jsou ty Vánoce starší, jsou stále více vratké. (Já chtěl původně napsat vratší a vratší, ale vy byste tomu nemuseli rozumět.) Za mých mladých let byly Vánoce na spadnutí tak tři týdny před 24. prosincem, do té doby stály pevně. Dnes je to jinak. V poslední době jsou ty vratší a vratší Vánoce na spadnutí už v půlce října. Sotva se někam vyškrábou, už se kinklají. Asi mají něco s labyrintem v uchu, nebo já nevím. Nejsem doktor. Ale stačí maloučko a už se kotí, až se překotí. Prostě spadnou.
*/
Pak se říká, že Vánoce se blíží mílovými kroky. To umím vysvětlit taky, to jsem ale nevypozoroval, nýbrž vymyslel. Doneslo se ke mně, že Ježíšek dostal od Santy pod stromeček Sedmimílové boty. Sice je to jen vzdálené příbuzenstvo a Santa nevěděl, co Ježíškovi dát, aby nad tím neofrňoval, ale něco mu dát musel. Je to o nervy, Ježíškova maminka Marie jen spíná ruce a stáčí oči šikmo nahoru (také se říká vsloup) – jak je Ježíšek pořád mrňous, tak si neumí u nich zavázat tkaničky. Sedmimílovky se sucháčem nedokáže sehnat ani Santa. Nedělají se. Ách jo. Ježíškovi ty boty kloktají, trochu v nich škobrtá, ale nechce se jich vzdát. Jsou to totiž botky fofrovky, co Ježíšek dřív přinášel na Vánoce a jen taktak to stíhal, máte dnes na místě často ještě před podzimním přehazováním času. Dělám na dráze a tady máme speciální pojmenování pro situaci, kdy vlak dorazí do cíle dřív, než má napsáno v jízdním řádu – dojel s náskokem. (Na dráze ale nepoužíváme sedmimílovky, na dráze to děláme tak, že strojvedoucí jede tak rychle, až vidí sám sobě na záda.)
Chcete-li se
ale i jinak ubezpečit, že ty Vánoce tady budou cobydup, nespoléhejte na kalendáře, média, rosničky, vlekaře, vratkost Vánoc a jánevímcoještě. Vyražte si na nákup do Super Hyper Big Maxi Mega Market Shop Storu, kde mají vše pod jednou střechou, a uslyšíte-li známé Dudlajdá, je to prostě tady.
Nechtěl jsem tady jmenovat nikoho konkrétního a běžně používaný název hypermarket se mi nelíbí. On se ani do Česka moc nehodí, tuhle mi můj kamarád překladač od Googlu přeložil to „hyper“ a „market“ jako velký, až skoro přehnaný trh. Je celkem zajímavé občas v Googlu zkusit přeložit nějaký běžně používaný výraz a s výsledkem pak pracovat v češtině. Hypermarket by pak dopadl nehezky. Třeba Velepřetrh. Tfujtajbl.
Stravitelnější, jen méně přesný, je Řetězec. Nemůžu najít žádnou souvislost s řetězem, tak nevím, kterak se k tomu postavit, jak tomu vlastně říkat. Pro síť prodejen by byla vhodnější Síťovka, ale ta je pro změnu v češtině už obsazená. Se síťovkou jsem chodil jako dítě nakupovat a to bylo něco, panečku. Nikdy se mi ji nepovedlo přeplnit, vešlo se tam všechno. A kdybych měl na stará kolena začít chodit nakupovat se síťovkou do Síťovky, necítil bych se dobře.
Trochu teď odbočím k takovému porovnání, tak se nezlobte. Vrací se mi občas vzpomínky na doby, kdy ze začátečních slabik mnoha slov vzniklo slovo nové, moderní. Aby byl vidět ten pokrok, ta změna. My se učili, že výkřikem pokroku a blahobytu jsou Gosunivermagy, do kterých se, považte, zásoby navážely gruzovikami. Tak byly velikánské. A když padl gosunivermagový režim, dopracovali jsme to k Super a Hypermarketům, do kterých zboží naváží kamiony. Významově je to skoro totéž, jen s tím rozdílem, že do gruzoviků nebyla nafta a bez ní gruzoviky nejely. Bylo to celkem fuk: když se nějaká nafta našla, nebylo stejně co nakládat a rozvážet… Pětiletka, potvora jedna, trvala jen pět let a nestíhalo se vyrábět tolik, aby toho bylo na náklaďák. V Gosunivermagu byla tím pádem trvale k sehnání pouze ozvěna, která se zcela zdarma nesla po celé RVHP. Škarohlídové se vysmívali, že v regálech Gosunivermagů jsou jen pavučiny, ale to nebyla ani trochu pravda. Vzniku pavučin v regálech bránil silný průvan a prodejny vypadaly, jako kdyby byly hodinu po kolaudaci.
Třeba jste už zažili něco podobného:
*/
Po půlce října jsme byli s manželkou nakupovat v Řetězci. A ony už tam dudlaly koledy Dudlaj, dudlaj dá. Trochu mě to zarazilo, vždyť jsou na řadě nejdřív Dušičky. Za nimi je ve frontě Mikuláš a pak teprve přijde to vánoční dudlajdá. Dušičky nedudlají, Mikuláš jakbysmet. Dušičky jsou o tichu a vzpomínání, jen tu a tam prošustí vzduchem padající lupení. Mikuláš je o chrastění čertovských řetězů, cinkání andělského zvonku, brebentění Andělíčku, můj strážníčku a šustění rozbalovaných sladkostí. Tady ale nemůže být ticho, ticho tlumí nakupovací vášně. Dušičkových hitů moc není, čertovský rock se zase nehodí, je moc divoký. A tak v Řetězci hráli dudlajdá. Hledal jsem regál s dušičkovým zbožím a zrovna, když hráli Já tě budu kolébati, se kolem mne prohnala paní s plným vozíkem perníkových Mikulášů a čertů. A za chvilku další. A obě rovnou ke kase.
Myslel jsem, že se v akci vyprodávají loňské skladové zásoby, když jich vezou tolik. A zamyslel jsem se, jestli ty dámy dokázaly naložit všechno, co se vyprodává, protože ten zbytek by třeba mohla chtít naložit manželka. Ale co vás nemá. Žádný výprodej, měli je už na letošek a byli docela úplně čerství. V regálu jich bylo ne dost, ale moc! Přeci jenom je ale jistější nakoupit Mikuláše a čerty s předstihem, co kdyby pak nebyli k sehnání. Kdo zažil nedostatek zboží všeho druhu v dobách Gosunivermagů, jistě stejně jako ty paní nakoupil dostatečnou zásobu.
Kdo nakoupil, neprohloupil…
Stejně, jako koťátka májová chytají myši nejlíp ze všech koťátek, tak Mikulášové a čerti upečení koncem srpna se vyznačují tím nejlepším výchovným efektem. Ztvrdnou a je-li nutno sáhnout po nich z výchovných důvodů, jsou citelně zapamatovatelnější a poučnější, než ti čerství. Nastrouhaní též skvěle chutnají na mikulášských škubánkách.
Když jsem ten Řetězec prolezl celý, našel jsem nakonec všechno, ale spokojen jsem moc nebyl: Regál, kde bylo zboží dušičkové, nabízel i dýně a strašidelné masky. Přemýšlel jsem, jestli si nemám jednu masku koupit. Měla špinavě nazelenalou barvu a viselo jí oko. Zkusil bych v ní dojít na hřbitov položit věneček na hrob a rozsvítit svíčku. Ale nakonec jsem to neudělal, jsem z venkova a sem tyhle novoty ještě nepronikly.
*/
U nás, představte si, se nechodí o Dušičkách na hřbitov dokonce ani ve vydlabané dýni. Prostě se slušně oblékneme a jdeme. Považujeme za slušnost při vstupu na hřbitov smeknout pokrývku hlavy. Kam ale potom s dýní, když máte plné ruce věnečků a svíček. Trochu se mě taky dotklo, že obyčejné hřbitovní svíčky zvané kalíšky byly označeny výrazným nápisem NOVINKA. Vosk byl v kalíšku vylisován do tvaru tak pěkné kytičky, až srdce usedalo. Byla ho tam tak půlka, než je v těch obyčejných kalíškách, ale stálo to dvojnásobek. A tak jsem nic nekoupil.
Mikulášský regál stál hned vedle a obsahoval vše na Mikuláše od těch perníkových figurek až po krampusácké masky. Fajnšmekři a fanoušci pekelných děsů mohli jít i do akčních LED blikajících čertovských rohů. Plastová mikulášská berla skládací (!!! NOVINKA !!!) byla s 50% slevou, protože nešla složit. Použitý materiál zřejmě obsahoval příliš mnoho nekvalitní rýže. LED diody osazené ve spirálovém zakončení berly ale blikaly spolehlivě a dokonce o poznání divočeji, než čertovské rohy. Asi nějaká kompenzace té nesestavitelnosti. Bál jsem se té berly tolik, že jsem ji raději nekoupil, aby mě doma po večerech nestrašila.
V mikulášském regále jsem našel i andělská křídla. Normálně bych je hledal v chladícím boxu v oddělení masa hned vedle kuřecích a krůtích. Minul jsem je bez zájmu, kdo by se s tím škubal. Možná jsem udělal chybu, andělskou polívku jsem ještě neochutnal. Občas ale vařím doma knedlíčkovou a ta je božská.
*/
Za mikulášským regálem se pak nacházely regály vánoční, které tak stojí od počátku věků a sortiment se v nich neobměňuje, mění se pouze nápisy – chronologicky to jde takto: Povánoční výprodej – Jarní akce – Velká letní sleva – Vše za 50% – Vánoční dárky pro všechny. Jako vánoční dárek totiž můžete koupit všechno, což je pro obchodníky velké dobrodiní. Stačí k tomu trochu zadudlat a z obyčejných ležáků jsou rázem vánoční dárky. Alelujá. Vánoční regály jsou celoroční, tak žádný strach. Když od Ježíška něco nedostanete jako dárek, dokoupíte to podle potřeby během roku.
Když se nad tím tak zamyslím, ten Řetězec si vlastně tím, jak vše namastí do regálů, aby to měl vystaveno dřív, než konkurence, dobrovolně odhání zákazníky: Když tam nakoupím na čtvrt roku dopředu, tak nemám pražádný důvod se tam pro cokoli vracet. Kdyby Řetězec nabízel před Dušičkami to dušičkové, před Mikulášem to mikulášské a před Vánoci to vánoční, tak tam musím letět třikrát. Takže vlastně děkuju, ušetřili jste mi čas.
Jinak si ale nemůžu na nic stěžovat.
Mám výhodu, že v naší rodině tíži odpovědnosti za nákupy na sebe dobrovolně bere manželka. Sepíše seznam, zjistí dopředu ceny, ohlídá akce, slevy, doprodeje, výprodeje. Na mě zbývá to nejlehčí: musím ji dopravit na ten nákup a pak s nákupem domů. Trochu jí tam s tím nakupováním pomáhám, vím, že to není nic lehkého. A taky vymýšlím, co bych si tak koupil dobrého a drahého, kdyby se jí povedlo při nákupu ušetřit opravdu velké peníze. Protože mám manželku šikovnou, tak se mám jako hrášek v lusku. Ona vždycky při nákupu ušetří tolik, že já si házím do vozíku samé speciality a vůbec to u pokladny není znát.
Třeba tuhle nedávno: nemohla najít 40g akčního droždí za 2,70Kč, tak jsem se nabídl, že ho dojdu vyhledat. Vzal jsem to kolem pultu s uzeninami a když už jsem tam byl, tak jsem si nechal zabalit 20dkg šunky od Mistra Výběra, kladenskou od Mistra Uzenáře, jitrničku od Mistra Řezníka, klobásku od Mistra Čabaje, uheráček originální od Mistra Picka. Navážila a zabalila mi to Mistryně Prodavačka, jak jinak, než do Mistra Mikroténa. Prostě radost nakupovat. Pak jsem proběhl zbytek regálů a našel ty kvasnice. Při cestě zpět k manželce s vozíkem jsem čistě náhodou narazil na Slávie, Lékorky, Fidorky, Deli tyčinky a Kofily… Já myslel, že už se to nevyrábí a bylo to vše přetaveno na Super Hnusokyselé Gumídky. Ale ono jo, ono to ještě existuje! Tak jsem vzal od všeho po čtyřech baleních, aby i děti ochutnaly, co jsme v dětství mlsali my.
Manželka mi trochu vyčítala, že toho nesu moc a za hodně peněz, ale já jí jen připomněl, jak ušetřila spoustu peněz za akční zboží a ve slevách a že by vypadalo hloupě, kdybychom vlekli z obchodu takhle veliký nákup a u pokladny nám za to ještě platili. Že bychom se tam museli červenat, vždyť oba vyděláváme. Taky musíme nechat obchodníky, aby si udrželi životní úroveň. Nemůžou na nás pořád jen prodělávat, i když je vidět, že to dělají s chutí a vůbec jim nevadí, že nic nevydělají. Teprve když jsem jí vypočítal, co všechno nakoupila ve slevě, v akci a ve výprodeji, souhlasně kývla, že to v tom vozíku můžu nechat.
Myslím, že to takhle děláme správně. V opačném případě by nám hrozilo, že strávíme spoustu času přemýšlením, co si počít s přebytečnými penězi. Ukládat to do banky je jasný prodělek, ty úroky jsou čím dál tím mizernější, nemyslíte?
A teď už jen pár PéeSek. Však to znáte: bez nich by to nešlo.
P.S.1: To, co se děje Ježíškovi se sedmimílovými botami (tedy, že je všude dřív, než je nutné), se mi jednou přihodilo taky. Obutím to ale nebylo, mohlo za to podzimní přehazování času: ráno po tom přehození jsem myslel, že jsem zaspal. Svědomitě jsem vynechal snídani a spěchal do práce, SEČ neSEČ. Kolega mi předal službu a byli jsme oba v pohodě. Potud je to banální příhoda. Ale teď jen zkuste domyslet ten filozofický rozměr, já jsem přesvědčen, že se stalo něco ohromného: Kolega ve skutečnosti šel z práce ve stejnou dobu, jako vždycky, jenže jeho hodinky ukazovaly o hodinu míň, takže si myslel, že jde z práce o hodinu dřív. Moje hodinky ještě nebyly seřízené, takže jsem vlastně přišel do práce ve stejnou dobu, jako jindy. A tak ten bordel s přehazováním času nám oběma udělal radost. On měl radost, že jde z práce o hodinu dřív a já měl radost, že on má radost. A ani jsme nezaznamenali, že se nám ten letošní přechod povedl snad nejlíp, co oba pamatujeme. Pokud jste tohle PéeSko nepochopili, dejte si ho ještě jednou. Fakt je to důležité. A pokud nepomohlo ani druhé přečtení, tak vám není pomoci, vykašlete se na filozofii a běžte si něco koupit, řadíte se totiž mezi ideální zákazníky. Nebude vám vadit, že Sleva je vlastně snížení přemrštěné ceny na běžnou hladinu a Akce slouží pouze k upoutání pozornosti. Budete přesvědčeni, že takhle výhodně jde nakupovat jenom u nás, v Česku.
P.S.2: Taky jsem si všiml, že úplně všude se nedudlá, někde na to jdou přes strašení, že když nebudeme pořádně nakupovat, čeká nás všechny až do Vánoc každodenní černý pátek. Pokoušel jsem se zjistit, jestli ten každodenní černý pátek taky bude pořád třináctého. To by byla katastrofa. Tolik smůly najednou si snad ani nezasloužíme. Ale nezjistil jsem nic. A to jsem se ptal i na technické podpoře, která má na starosti toho hnusného zeleného uječence.
P.S.3: Když už jsem nakousnul ty mikulášské škubánky, tak tady je jednoduchý návod, jak na to: Otevřete kteroukoli slušnější kuchařku a najděte si recept na škubánky. Ty uvařte, sešťouchejte a na talíři bohatě posypte strouhankou ze ztvrdlých perníkových Mikulášů a čertů z předprodeje. Poměr mezi Mikuláši a čerty je ideálně 1:1, neseženete-li však obě postavy, stačí dvojnásobné množství toho, koho zrovna máte. Nemusíte se bát neúspěchu, fakt nepoznáte, jestli jste sestrouhali dva čerty a nebo dva Mikuláše. V tomto ojedinělém případě jsou ze stejného těsta. Mikulášskou strouhanku musíte před použitím trochu vylepšit: do nastrouhaných dvou mikulášských perníkových postav vmíchejte 2 lžíce smrtelně jedovatého moučkového cukru, čtvrt lžičky mleté skořice a 4 semleté hřebíčky. Pak už zbývá jen polít trochou život ohrožujícího rozpuštěného másla a máte před sebou skvělé a mňamkové mikulášské škubánky. Mikulášské škubánky lze konzumovat celoročně, záleží jen na tom, abyste měli dostatečnou zásobu Mikulášů a čertů. Kdo tohle zná a ví, kupuje těch perníků vozíky a hned po přivezení domů všechny vybalí z igelitu, rozloží po radiátorech, aby to bylo rychleji suché. Informace pro ty, kdož chtějí jíst zdravě: Pokud se bojíte, že vás cukr a máslo na mikulášských škubánkách na místě zabijí, můžete je vynechat. Sladkou chuť si pak musíte domyslet a když si to polijete rozpuštěnou Ramou, tak přeju dobrou chuť. Budete ji potřebovat.
Tak tedy dudlajdá a zase někdy příště! Snad se do Vánoc ještě ozvu.
(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)
*/ Obrázky použité v příspěvku pocházejí z tohoto zdroje: České kliparty/Zoner Callisto.
