STÁHNĚTE SI KALENDÁŘ 2024!

Dobrý den!

Kalendář na rok 2024 je hotový a můžete ho stahovat. Je zdarma a je na vás, jak si ho dotvoříte. S návodem se tentokrát nebudu zdržovat víc, než je nutné, protože… na to nezbývá čas. I když jsem si tuhle nedávno pochvaloval, že se to s tím volným časem zlepšuje, tak to pořád ještě není ono.

Návod

jak vytvořit z toho, co si stáhnete, skvost všech skvostů, v podstatě neexistuje. Takže doporučím jen pár technických poznámek, které jsem zveřejnil ve svých kalendářových příspěvcích loni, předloni, předpředloni atd. (třeba tady, nebo tady, stačí taky projet pravý boční panel, kde jsou i předchozí kalendáře). Návody v nich zveřejněné se týkají jen toho, jak to udělat, aby to drželo pohromadě.

Tu krásu

do toho musíte vnést vy, máte letos těžký úkol. Stejně jako loni, předloni, předpředloni atd. A pak to můžete někomu dát, případně si to pověsit doma a každodenně se kochat svým dílem. Uspokojení a zadostiučinění, které pocítíte, až někdo po zhlédnutí vašeho díla obdivně vydechne, se nedá srovnat s ničím na světě. Navíc nic neriskujete, jste ve výhodě a jsem si toho plně vědom. Nabízím dva z možných způsobů interpretace:

Když

se vám to nepovede, tak to máte na koho svést. Na mě přece, jen mi klidně naložte: “To hovado (já) ten kalendář letos zbacalo tak strašlivě, že už to nešlo nijak zachránit, ať člověk udělal, co udělal. To zklamání se nedá ani popsat. Tfujtajbl.”

A i když

se vám to povede, i tak máte příležitost nenechat na mě níti suchou: “Tyjo, ten tomu letos dal, to jsem si máknul, než jsem to aspoň trochu vyšvihnul, aby to mělo úroveň a bylo to podle mých představ. Příště to snad raději někde koupím, než bych se s tím zase mordoval jako letos.” Fakt se toho nebojte, vydržím to. Jsem zocelen svým novým zaměstnáním a pokud po mě na potkání nebudete házet všemožné předměty, co vám přijdou pod ruku, pokud dokonce nepoužijete nějaké zbraně nebo fyzické násilí, račte si posloužit. Příští rok sem dám ten kalendář zase, protože si myslím, že dělám užitečnou práci. I když to tak na první pohled zrovna nevypadá…

Vlastně

je dnes taková doba, možná vám teď připadne, co sem pletu tenhle odstavec, když celý příspěvek je o kalendářích, ale k tomu se dostanu: Koupil jsem tuhle v mém oblíbeném řetězci akční mandarinky. Ono se to vztahuje i na jiné zboží, mě teď zrovna napadly ty mandarinky. “Jednoduchý, to svede každý – vlezu do obchodu, vezmu mandarinky z regálu, dojdu ke kase, zaplatím a už je nesu domů. Nic na tom není,” řeknete. Jo, jednoduchý to je. Ale jak s tím pracovat dál? Pro případ, že jsou ty mandarinky kyselé, vysušené, nejdou loupat, samé jadýrko, prostě hnus. Já, abych nepřišel o pověst, že jako neumím koupit ani ty podělaný mandarinky, tak začnu vyvádět: “To jsou ale hajzlové, aby ten hnus prodali, dají to do akce, aby se toho zbavili. Tfujtajbl, takovej šalvostr.” A vyhodím to i přes nesouhlas zbytku rodiny do popelnice. Když ale přinesu mandarinky šťavnaté, slaďoučké, z kterých se kůra sloupne na jedno šáhnutí, ani o jadýrko nezavadíte, tak je vyrovnám do špajzu a dávám pozor, až si někdo vezme. Pak se zeptám: “Tak co, jaký ty mandarinky jsou? Skvělý, žejo? Nojo, to se musí umět vybrat. To víš, kdyby se mi nezdály, tak jim je tam nechám v regálu.”

Akční

je dnes úplně všechno, divím se všem obchodníkům řetězníkům, že ještě nezkrachovali, že se ještě pořád drží nad vodou. To, jak nám všechno cpou pod cenou, jen abychom se měli skvěle a zbývaly nám doma peníze na nepotřebné hlouposti, fakt obdivuju. Ve světle této informace pak vyzní trochu podivně, že všichni, na koho se podíváte, chtějí zvyšovat platy. Já to ale domyslel a jsem jeden z mála, kdo ví, proč tomu tak je: Všichni, kdo chtějí zvyšovat ty platy, se nejspíš cítí hloupě a připadá jim jako ponižující myšlenka, že na nich někdo prodělává. Takže oni ty peníze nechtějí pro sebe, oni je chtějí pro ty obchodníky řetězníky, aby na nich už konečně přestali prodělávat a mohli jim nabízet zboží za normální ceny. Škoda, že jsem nevystudoval ekonomii, mohl jsem udělat díru do světa.

No, a jsme téměř na konci mého letošního kalendářového povídání. Jsa inspirován předchozí úvahou o akcích a slevách, dovolím si trochu využít situace. Takže: abyste viděli, jak moc si vážím všech, kdo si moje kalendáře stahují a vyrábějí, vězte, že jsem do svého akčního kalendáře na rok 2024 přidal celý jeden den navíc. Jen pro vás je samozřejmě zdarma, stejně, jako celý kalendář! (Ze stejných propagačních důvodů z kalendáře na rok 2025 pak jeden den uberu, někdo by si totiž mohl stěžovat, že musí o den víc do práce. A zase se nezapomenu pochválit, co jsem pro vás udělal dobrého a milého. Stejně, jako ti obchodníci řetězníci.) Doufám, že si na mě vzpomenete, až zítra půjdete nakupovat.

Kalendář na rok 2024 je ke stažení na tomto odkaze:

kliknutím na obrázek se Kalendář 2024 otevře na další záložce

Nezapomeňte:

Stáhnout, otevřít v AdobeReadru, zkontrolovat, jestli máte zafajfknuté políčko s nápisem Skutečná velikost. Jinak nejspíš dostanete od tiskárny okraje navíc. Budou sice zdarma, ale zmenší se vám to důležité, pro co se kalendář nazývá kalendářem. Akce jsou vždycky tak nějak mimoděk “něco za něco”. A pokud to budete otevírat v něčem jiném, doporučuji ze stejného důvodu důkladně zkontrolovat nastavení tisku.

A na závěr připojuji pár obvyklých PéeSek:

P.S.1: Když jsme byli začátkem léta na dovolené, byli jsme se synem ubytováni ve dvoulůžkovém pokoji. Normální pokoj s koupelnou, záchodem, balkónem, televizí a klimatizací. Již třetí den pobytu jsme z bezpečnostních důvodů zavedli v našem dvoulůžáku noční hlídky. Stalo se tak poté, co jsem dvakrát po sobě ráno objevil, že nemáme spláchnuté WC. Já tam nebyl, syn tvrdil, že taky ne… Nebezpečná záhada, proto ty hlídky. Moc jsme se nevyspali; poctivě jsme se střídali po dvou hodinách celý zbytek dovolené. Ale jinak to nešlo. Pachatel, který se nám předtím, zatímco jsme spali, dvakrát vymočil do záchodu, nás mohl taky kliďánko vykrást. Nebo zavraždit. A to je strašný pocit.

P.S.2: Viděl jsem tuhle v jednom obchodě samonafukovací lehátko pro jednu osobu. Bylo, jak u něj měli napsáno, v akci blekfrídej za polovic. Jo, fakt nekecám, za polovic, samonafukovací a blekfrídej. Vyptával jsem se prodavačky, jak to funguje, ale nevěděla. Tak jsem ho ze zvědavosti koupil, abych si rozšířil obzory. To jako, že o tom budu moct mluvit ze zkušenosti. A to teď opravdu můžu. Byl to podvod. Když jsem ho doma vybalil, tak se samo nenafouklo, ať jsem dělal, co jsem dělal. Návod byl cizojazyčný a neobsahoval ani jedno z písmenek, která znám. I přes to zklamání to bylo poučné a obohacující. Pochopil jsem, že i slovo samonafukovací může mít několik významů. Ten první, na který míří reklama, je pro rozmazlence. Vybalíš to, ono se to samo nafoukne a můžeš se válet. Ten druhý je o tom, že když se chcete válet na samonafukovacím lehátku, tak si ho musíte nejdřív sami nafouknout. Což platí o každém lehátku. Ale musím uznat, že lehátka označená jako samonafukovací se obchodníkovi prodávala mnohem lépe, než ta obyčejná. Inu, člověk se pořád má co učit.

P.S.3: Pracuju na dráze, už přes čtyřicet let. A když jsem měl to 40. výročí, dozvěděl jsem se od kolegů, že jsem už vlastně legenda. Drážní legenda. Až umřu, tak prý o mně možná někdo natočí film, to už se s legendami tak dělá. Tady je vidět, jak nevděčné mám povolání. Ono nestačí, že každou noční šichtu přijdu v televizi o nějaký film. Já neuvidím ani ten o sobě. Kurňa.

P.S.4: Ztratil jsem brašnu s nářadím. Nevím, jak, nevím, kdy, nevím, kde, prostě ji nemám. Jsem jako tělo bez duše, bez té brašny se skoro neobejdu, bylo v ní všechno, co člověk potřebuje k drobným opravám a mírnému kutění. Už skoro půl roku ji nemám, domácnost se nám začíná rozkládat. Něco podobného se přihodilo i dvěma astronautkám na ISS, které dostaly za úkol provést údržbu natáčení solárních panelů na této kosmické stanici. Tuto operaci lze provést pouze tak, že opravář – údržbář vystoupí do volného kosmického prostoru a s pomocí nářadí, které má při sobě, provede potřebné úkony. Údržbářky – opravářky se tedy oblékly do pracovních skafandrů, vzaly tašky s verkcajkem a šly na to. Nějakým nedopatřením ale jednu brašnu s nářadím v kosmu nenávratně ztratily. Není jim, na rozdíl ode mně, nic platné, že vědí, kde tu brašnu mají. Jejich brašna s nářadím letí kolem Země cca 5 minut před jejich kosmickou stanicí, jen ji nemají jak chytit. Dokonce prý je jistá možnost pozorovat brašnu s nářadím dalekohledem ze Země. Článek uzavírá konstatování, že časem brašna s jejich nářadím spadne na Zemi, neb není vybavena ničím, co by ji udržovalo na stálé oběžné dráze. A tady mi svítá jiskřička naděje: když budu mít štěstí (a to já občas mívám), tak spadne k nám na zahradu a já budu mít po problému. Tak mi držte palce… už by bylo na čase: Kapou nám doma kohoutky, manželka chce pověsit poličku, zasekává se nám petlice u kozího chlívku, synovi hučí ventilátor v noťasu a mně nějak haprují chytré hodinky. Jak budu mít tu brašnu, vrhnu se na to.

Pokud v příštích týdnech či měsících nenapíšu nic dalšího na moji webku, tak se nedivte. Brašna bezpečně přistála a já makám na zanedbané domácnosti. Přeji všem, kdo si vyrobí kalendář ode mě, aby se jim dařila práce a měli z ní radost.

(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se nikam nehodilo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.