… aneb No a co.
Dneska jsem byl volit prezidenta. Řeknete si asi: „No a co. My tam byli taky.“ Volit chodím s nadšením, konečně někoho zajímá můj názor, juchú! Jinak nikoho moc nezajímám.
Správně zvolit je trochu oříšek, člověk musí bedlivě sledovat informace, aby mu něco neuniklo a nevyplýtval ten svůj hlas na něco, co vlastně ani nechce. Je to náročné jak pro ty kandidáty, tak pro nás, obyčejné občany. Musíme poslouchat ty jejich medy. Kdyby místo jejich medů zahráli Goťákovy Dámy a paní, vím, jak se ruší žal, to má aspoň šťávu. Jejich medy je sice možná podivný výraz, ale mně jiný příhodnější nenapadl. Jsem celkem rád, že už mám ty občanské povinnosti na čas za sebou, já ty volby beru celkem vážně. Řeknete si asi: „No a co. To my taky.“
Ale k těm prezidentským volbám: Pořád přemýšlím, proč všichni ti kandidáti chtějí dělat prezidenta. A proč zrovna tihle, já tam nemůžu nic vybrat. Když jsem už asi po páté probíral volební lístky, rozhodl jsem se: „Teď někoho vyberu a jdu to tam hodit.“ Začal jsem znova třídit a nic mi zase, věřte – nevěřte, nezbylo. (Tady nevím, co asi byste řekli, tak už nebudu obtěžovat s tím No a co.)
Tak jsem si v tom udělal systém a aby to mělo nějakou logiku, šel jsem na to od lesa: Ti úctyhodní pánové v důchodovém věku už pro vlast, a potažmo i pro mně, udělali dost, nechám je odpočívat. Aby mi pak někdo nemohl vyčítat, že nemám úctu ke stáří. Ať makají ti mladší. A šup, zbyli mi čtyři. Škoda, že nezbyl jen jeden, měl bych jednodušší rozhodování. No nic, jedeme dál: Z těch čtyřech jsem pak vyhodil jednoho, který mi tam skoro nejvíc vadil svou vlezlostí. A pak jsem vyhodil ještě jednoho, který na mě neudělal úplně dobrý dojem, a to tak, že o trochu víc, než ti ostatní. Opět nevím, co byste řekli, tak znova vynechám to No a co.
U těch zbylých jsem pak udělal En-ten-tý-ky-dva-špa-lí-ky-čert-vy-le-těl-z e-lek-tri-ky, a bylo to. Možná mě bude časem mrzet, že jsem nepočítal dál Bez-klo-bou-ku-bos-na-ra-zil-si-nos. Že by mi třeba vyšel ten druhý. Ale já už teď svého prezidenta mám. Asi řeknete: „No a co. My taky.“ (Zítra se musím podívat, jak to dopadlo, abych mohl porovnat svůj vkus se všeobecným míněním.)
A právě dnes mi došlo, proč všichni chtějí dělat prezidenta. Stačilo podívat se odpoledne na internet. Jak se někde takový prezident objeví, vrhají se po něm nahatý ženský. Ukažte mi nějakou podobnou práci a já ji půjdu dělat.
Na můj vkus byla sice trochu moc namalovaná, co se jí nevešlo na obličej, měla namatlané na prsa. Navíc se, husa jedna, vrhla v nepatřičnou chvíli, když bylo kolem plno lidí a kamer a foťáků, ale to se nechá všechno natrénovat. Myslím, že příště to zkusím s tím prezidentováním taky. Byl bych velmi poctěn, kdyby se mi to povedlo.
Na závěr mám ještě návrh, jak zvýšit volební účast: Každý, kdo by odvolil, by dostal účtenku EET, aby si mohl vsadit a těšit se na výhru. Ve volebních místnostech by byly fronty. Vím, prezident není zboží a hlas není platidlo. Ale kdyby to tak bylo, byla by na prezidenta pětiletá záruka a bylo by možno ho vrátit a nebo vyměnit. A to by určitě stálo za úvahu.
P.S.: Jestli se ani tento příspěvek nikomu nelíbil, tak říkám: „No a co. Mně taky ne. Ale přece to teď, když mám dopsáno, nevyhodím. Víte, co to dalo práce?“
(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)
