Dobrý den!
Udělejte si představu o tom, jak je novinařina těžké a složité řemeslo, když se má dělat pořádně. POZOR! Níže nenajdete nic pravdivého. Snad to každý pozná… Já jenom pro jistotu… 🙂
Časosběrný dokument z investigativního vyšetřování škody na zemědělské plodině
Před několika dny navštívil redakci Vyždímáno&Pověsit soukromý zemědělec, jenž je vlastníkem pole, na kterém zatím neobjasněným způsobem vznikla škoda na pěstované plodině, o čemž jsme stručně informovali v minulém vydání našeho občasníku. Nyní jsme se rozhodli, že tento článek stáhneme z webu, neb se vyskytly nenadálé okolnosti – článek je nutno radikálně doplnit o další informace. Na poli, o kterém bude v tomto čísle ještě několikrát řeč, jsou dodnes patrné stopy masivní devastace nedávno vysetého ozimu. Krátký článek, který jsme vydali, téměř zapadnul mezi ostatními zprávami, takže jsme se rozhodli, že jej zveřejníme po náležitém dopracování znova. Jako důkaz, že naši reportéři nespí, ale konají.
Dne 16.11.2017 jsme zveřejnili tento článek:
Kdo má zájem ničit budoucí chléb?
V noci z 11. na 12. listopadu t.r. byla zatím neznámým způsobem poškozena budoucí úroda
na poli poblíž naší obce. Jde o rozsáhlé poškození právě vzešlého ozimu – co není rozryto, je uváleno, jako by na poli někdo uspořádal technopárty a nebo tudy prošel hlavní proud účastníků pochodu Praha – Prčice.
Věc vyšetřuje policie a nešťastný majitel pole si zoufá: „Z čeho budu příští rok živ?“
Nepodaří-li se zjistit pachatele, přislíbili jsme poškozenému zemědělci mediální podporu. Kdo má jakýkoliv poznatek o tom, jak ke škodě došlo, ať neprodleně kontaktuje zoufalého majitele pole, případně též redakci Vyždímáno&Pověsit.
V dnešní době se podobné případy nebývalou měrou množí. Může za to školství a nebo špatná výchova v rodině? Případu se budeme průběžně věnovat.
Zoufalý majitel si zadal v naší redakci tento inzerát:
Dnes (27/11/2017) zveřejňujeme zprávu doplněnou o tato fakta:
Rázné rozhodnutí Vyždímáno&Pověsit
Považujeme za správné, aby i v tomto případě se média naší rukou chopila příležitosti a prokázala své téměř neomezené schopnosti a možnosti. Proto jsme se rozhodli, že na této politováníhodné příhodě zapracujeme a pokusíme se dokázat, že cesty spravedlnosti vedou i přes média, která bývají (často velmi nespravedlivě) osočována z jednostranného a zavádějícího informování veřejnosti.
Vyždímáno&Pověsit chce informovat nestranně a pravdivě, proto jsme se rozhodli, že sesbíráme všechny dostupné informace a pokusíme se zmapovat, jak a proč k této zcela zbytečné škodě došlo. Případ jsme zadali zkušenému investigativci, neboť panovala obava, že informace, které zatím pochází z jediného zdroje, nemusí být zcela objektivní.
Jelikož se hned zpočátku dalo předpokládat, že svědci se budou za každou cenu snažit o získání odměny uvedené v inzerátu, nebylo vůbec lehké správně se orientovat ve smršti informací, kterými byla naše redakce doslova zaplavena.
Redakci Vyždímáno&Pověsit se naštěstí podařilo coby corpus delicti získat motyku, kterou zemědělec nalezl na zničeném poli. Námi oslovený znalec po zevrubném prozkoumání tohoto nástroje prohlásil, že ostří motyky nese znatelné stopy poškození silnými údery do neznámého kovového předmětu, což podporuje teorii o vandalismu. Na poli ovšem nebyl nalezen žádný poškozený kovový předmět, což do případu vnáší další otazníky. Znalec však hned po zjištění, že násada motyky je silně znečištěná a nasáklá močůvkou*, bohužel předčasně ukončil průzkum předmětu doličného se slovy, že to nemá zapotřebí. Bez dalšího vysvětlování nám poté motyku vrátil. Poznatky z této oblasti tudíž nemáme zcela úplné.
*(poznámka redakce: močůvku, toto vynikající a ekologické hnojivo, použil pečlivý zemědělec krátce před vznikem škody k vyhnojení svého pole.)
Vyšetřování zahájeno!
Do redakce Vyždímáno&Pověsit se nezávisle na sobě dostavilo několik občanů, jejichž jména jsou redakci známa, která ale z pochopitelných důvodů nemůžeme zveřejnit.
Dva z nich shodně tvrdí, že před několika dny byli nezávisle na sobě náhodnými svědky přistání UFO na obilném poli poblíž Arnoštovic.
Zároveň však jsme získali informaci od dvou občanů, která pravdivost jejich tvrzení popírá. Těžko se však přiklánět na tu, či onu stranu, takže ponecháváme pouze na čtenářích, jaký úsudek si o věci vytvoří.
Ostatní informace jsme z vyšetřování případu vyloučili pro zřejmou snahu údajných svědků události bezpracně získat vypsanou odměnu a současně se pomstít znepřáteleným spoluobyvatelům ve vsi, což je obvyklá reakce při každé podobné příležitosti.
Všechny výpovědi jsme zaznamenali na diktafon a nyní níže přinášíme zkrácený přepis jejich svědectví.
Výpověď prvního svědka
Pan Bedřich M. (jméno redakce změnila), který pracuje jako úředník, o události vypověděl:
„Dne 11.11. přesně v 11 hodin večer jsem se pohyboval venku se svým fotoaparátem. Jen tak, náhodně, člověk nikdy neví, kdy se naskytne nějaký zajímavý snímek. Trochu mne udivilo, že hvězdy nestojí na svých místech a jakoby tancují po obloze.
Jedna z nich se náhle začala rychle zvětšovat a já se polekal, že na mne padá meteorit. Divné bylo, že nebylo nic slyšet, žádný hukot, jen mého srdce tlukot… Schoval jsem se za mezičku na kraji pole a čekal jsem, jestli to přežiju. Pole ozářila podivná záře od té padající hvězdy a po chvíli ta hvězda hladce, bez hluku, přistála.
Bylo mi jasné, že jsem svědkem něčeho mimořádného a tak jsem vyndal svůj fotoaparát a začal jsem ho potmě ladit na focení potmě. Když jsem fotoaparát po několika minutách nastavil, ta věc na poli začala světélkovat a blikat, pak se otevřel nějaký poklop dole a vyskočili z něj dva mužíci, kteří světélkovali ještě podivněji, než ta věc na poli, vypadali, jako by hořeli a plápolali. Jeden byl větší a jeden menší. Jestli si něco povídali, nevím, já nic neslyšel, bylo to daleko. Chvíli se pohybovali po tom poli. 
Najednou naskákali zpět do toho stroje a po chvíli odletěli. Udělal jsem několik fotek, ale nejsou příliš kvalitní, bylo to ve tmě a navíc mne začal obtěžovat odporný zápach, který stále sílil, chvílemi to bylo na omdlení. Když ta věc odletěla, tak mi došlo, že to mohlo být UFO. Spěchal jsem domů, abych prohlédl pořízené fotografie a informoval integrovaný záchranný systém, leteckou službu a nejbližší kosmické středisko.
Po návratu domů jsem zjistil, že muselo dojít k nějakému časovému posunu, protože bylo půl páté ráno a manželka mne podezřívala, že jsem se zdržel v restauraci. A že se vracím domů opilý, což nemá ráda. Pokusil jsem se prokázat, že jsem v pořádku a nabízel jsem jí, že na ni dýchnu. Na to ona reagovala sdělením, že jsem se musel někde vyválet ve výkalech, protože zapáchám tak odporně, že by alkohol stejně necítila.
Teprve poté jsem zjistil, že mám svrchní oděv silně potřísněný zvířecími exkrementy a nebo prasečí močůvkou, což byla pravděpodobná příčina toho, že jsem v průběhu sledování výskytu UFO na poli u Arnoštovic zaznamenal ten nesnesitelný zápach. O tom, že se jednalo o UFO, jsem skálopevně přesvědčen, neb i můj spodní oděv byl plný exkrementů mně neznámého původu.
Navíc jsem celý následující den trpěl velmi silnou nevolností, bolestmi hlavy a nechutenstvím, které bylo možno pouze krátkodobě zahnat pojídáním většího množství kyselých okurek. Kvůli této nevolnosti jsem nemohl do práce a navíc manželka se mnou dodnes nemluví. A mimozemšťani? Ti si klidně si odlétnou a já jsem kvůli tomu dehonestován jak doma, tak i v zaměstnání. Páchnoucí oděvní součástky jsem musel spálit v kotli, manželka odmítla nandat je do pračky.“
Výpověď svědka č. 2
A co vypověděl pomocný dělník u stavební firmy pan Alois V. ? (jméno redakce změnila)
„Byl jsem zrovinka na procházce, žejo, chtěl jsem u pole nakopat křen a tak jsem měl u sebe motyku a lopatu, to víte, že rukama bych to nevyhrabal. Že bylo jedenáct v noci? No a co, každej si ten čas nějak rozvrhne, jak mu to vyhovuje, ne? Vezmu motyku, lopatu, dám procházku a než mi zavřou v hospodě, tak polknu jedno, dvě pivka, pak nakopu křen a jdu do hajan. A ráno k snídani dám co? No přece páreček s čerstvým křenem, aby mi v práci u krumpáče dobře táhlo pivko, to se to potom kope jedna báseň.
Tak tedy jdu, procházím se, žejo, když jsem najednou zaslechl neznámé zvuky. Jdu se tedy podívat, co to může bejt. A co nevidím? Mimozemská kosmická loď si tam parkuje, kolem se pohybovaly podivné postavy. Postavy byly podivné tím, že podivně světélkovaly, jako by je někdo zapálil a šly kolem nich plamínky jako okolo Ohniváče z pohádky, co jsem tuhle četl klukovi. Navíc podivně brebentily a tahaly z toho neřádu nějaké nástroje, něco jako válce s řídítkama.
Hned mi docvaklo, že to jsou ti ufoni. – Aha, tak vy jdete dělat kruhy v obilí,- pomyslel jsem si a v rukou jsem potěžkal tu motyku a lopatu, abych se měl čím bránit, kdyby mě ti podivňáci napadli. Ten menší byl nějaký vztekloun, pokřikoval, plival na zem a dupal, ale ten větší na něj nebral ohledy a hledal něco po kapsách. Pak vytáhl mimozemské kružítko a začal rýsovat na něčem, co připomínalo tablet našeho mladýho, jako mojeho synátora.
Dělal kruhy a čáry, na rukávu něco počítal pomocí světelné tužky. Pak to ukázal tomu menšímu, ten něco zaprskal, vzal jeden ten válec a začal s ním jezdit podle těch čar. Trochu mě dopálilo, že ničí budoucí úrodu a tak jsem na ně přísně zavolal:“Hej vy dva, co to tam provádíte?“
Oni vám vytáhli nějaký zbraně a začali po mně pálit – bylo to, jako když blikáte fialovou baterkou. Ještě, že jsem měl u sebe tu lopatu – byla zrovna vyleštěná, jak jsem ji ukládal na zimu – a tak jsem s ní odrážel ty blesky pryč od sebe, aby mě netrefili. Když viděli, že se jen tak nedám, vzali do zaječích, naskákali do toho korábu a chtěli uletět.
Určitě bych je dokázal identifikovat. Jeden byl menší než ten větší, a to přesně o tolik, o kolik byl větší ten větší, než byl ten menší. A kdybyste mi je postavili vedle sebe, tak bych dokázal poznat toho většího podle toho, že byl větší, než ten menší. A myslím, že bych to nespletl, ani kdybych měl identifikovat toho menšího, protože to fakt nebyl žádný čahoun.
Než naskákali do toho korábu, hodil jsem za nimi tu lopatu, stejně byla celá ožehlá a pokroucená od těch jejich blesků. Jestli jsem se trefil, nemám tušení, jen to někde u toho korábu trochu cinklo. Pak se za nimi zaklaply dvířka a pamatuju si, že to tak nějak podivně zaskřípalo. Přidal jsem jako bonus ještě hod motykou na vzdálené cíle, v tom jsem byl vždycky celkem dobrej.
A ten stroj začal vydávat podivné zvuky, tak nějak jim to chrchlalo a kuckalo, asi to nemají stavěné na studené starty. Takže nejdřív tam zabublalo a vyšlehl červený plamen. Pak to nadskočilo a chcíplo to. Pak tam někdo chvíli mlátil kladivem a vztekal se, takže to byl asi ten malej vztekloun. Potom to zase zachrchlalo, vyskočil červenej plamínek na straně a stroj se povážlivě naklonil, do toho zas ten malej vztekloun do něčeho mlátil a vztekal se. Ale nakonec se jim to povedlo nastartovat, začaly z toho šlehat modrý a červený pruhovatý plameny a vzneslo se to ohromnou rychlostí.
Už jsem jim taky vymyslel jména, kdyby sem k nám migrovali. Ten menší se bude jmenovat Rudla Zloprcek a toho bych tedy nechtěl mít za souseda. A tomu většímu, co uměl tak dobře zacházet s tím kružítkem, jsem dal jméno Oldřich Zlohora. Kdyby po mně tolik nepálil z té baterky, tak by dostal jméno Kruhomír Štramák. Ale von? O co míň nadával, o to víc po mě šel tím blikátkem. Tak tady to má, bude Oldřich Zlohora. Toho většího bych za souseda nechtěl taky, stačí, že já sám jsem nemluva a mít za souseda takového uzavřeného mimozemšťana, který neřekne tak, ani tak a hned po vás pálí, to si jeden rychle rozmyslí.
Asi se mě pěkně polekali, když jsem na ně vyjel takhle zvostra. Taky jsem zacítil nějakej smrádek, tak jsem si říkal, že nám tady nechali ti mimozemšťani pěknou památku na jejich návštěvu. Asi jako když mi přijede tchýně – taky tady po ní zbyde akorát zavoníno, najíst dostane, napít, a kačku do domácnosti nepřidá…
Tak když odlítli, šel jsem na to místo hledat tu moji lopatu – násada zlomená a to kovový dole bylo zvohejbaný, jako když do toho někdo mlátí palicí. A motyku už jsem nenašel, bylo moc tma a já měl taky lufta, kdyby se vrátili vyrovnat si se mnou ty zkřížený dvířka. To si tak asi myslím, že jsem se trefil a zkřížilo jim to ty dvířka, tak je musel ten Zloprcek domydlit kladivem, aby jim to chytlo. Jako, když se nedovřou dveře u vlaku, tak jim to taky nechce jet.
Nejzáhadnější na tom je, že mi stará nechce věřit, že jsem se utkal s ufonama, ona má za hotovou věc, že jsem se někde namazal, a pak se vyválel v močůvce, nepomohlo ani, když jsem na ni dejchnul. Tvrdila, že smrad z mýho oblečení přehlušil všechno ostatní a že se nemusím snažit cokoli vysvětlit, protože výmluvy, že jsem jako šel na křen v noci a vrátil se až nad ránem vyválenej v hnoji, svědčí o tom, že jsem se zase někde vožral a že odjede k mamince. Vzala ráno děti a fakt odjela, tak jsem se teď dal na pití ze žalu.
Navíc mě potkala mimozemská smůla – ze vzdoru jsem nacpal do popelnice ty smradlavý hadry, ale to je takovej dunc, že ani popeláři to nevyvezli a nechali mi popelnici před barákem nevysypanou. Teď abych si sypal popel na hlavu, jako v tý Bibli.“
Na závěr ještě uvedl: „Každopádně jsem rád, že jsem to přežil, ještě, že jsem měl s sebou tu lopatu. Nemohli byste zveřejnit, že ti ufoni mi rozbili rodinu a přidat k tomu něco plačtivýho, aby se mi stará zase vrátila? Nádobí už se mi do vany nevejde, vařím si jen polívky z pytlíku a to není žádnej život.“
Skutečně šlo o událost mimozemského původu?
Tyto dvě výpovědi členy redakce nadchly, neb dávaly událostem sběhnuvším se kolem poškození pole mimozemský podtext, což by bylo pro Vyždímáno&Pověsit terno. Když jsme je však porovnali s dalšími svědectvími, uvědomili jsme si, že do rubriky Zprávy z kosmu nelze tento příspěvek zařadit. Vedení redakce rozhodlo o tom, že tuto zprávu dočasně zveřejníme pouze v rubrice Neu(o)věřitelné a to do té doby, dokud neobjasníme skutečný běh událostí.
Majitel poškozeného pole totiž ani v nejmenším nemluvil o známkách působení mimozemských sil a sám naznačil, že by měl vyjít zákon, který by zakazoval čepovat jakékoli alkoholické nápoje individuím, která po jejich požití nedokáží kontrolovat svoje chování.
Výpovědi, které do vyšetřování vnesly nejistotu
Další svědkyně, stará paní, která si nepřála být za žádnou cenu jmenována, nám k případu sdělila následující:
„Po 11. hodině večer jsem šla zavřít slípky, neb jsem na to zvečera zapomněla kvůli romantice v televizi. Všude bylo ticho, jako v kostele, stejně, jako se zpívá v té písničce. Ale než jsem stačila spočítat slípky a dobře je zavřít, chodí mi na ně liška, víte, tak jsem zaslechla hroznej řev z támhle dole pode vsí.
Znělo to něco jako >tééchnopáártý náá hnóójííí, náá hóóúúsléé vááám séérééméé<, čemuž jsem ani za mák nerozuměla. A jako by to řvali Béďa a Lojzík tady ze vsi. Oni jsou to hodní chlapi, znám je od malička, ale jsou už teď taky tátové od rodin, tak by se mohli víc hlídat. A když se víc napijou, tak jsou trochu hlučnější. A k tomu hrozný rány, jedna za druhou, jakoby něčím plechovým. Tak jsem si jen řekla: – vám bude zase špatně, a chudáci vaše ženský- dala jsem za ně tři zdrávasy a šla jsem spát.“
Náš reportér druhý den navštívil restauraci U vředa v sousední vesnici, kde se náhodně dal do řeči s hospodským. Ten se zmínil něco o tom, že pánové Bedřich a Alois k němu do hospody nechodí, prý mu tam nesmějí.
Dle jeho slov dostali časově neomezený zákaz vstupu zhruba před dvěma týdny, když v opilství vyvolali konflikt s místním slepým houslistou, po kterém chtěli, aby jim za dva rumy zahrál techno. Když tento odmítl, půjčili si od hospodského nůžky, kterými poté nebožákovi ustřihli kravatu a když se nepodvolil, přestřihli mu struny u houslí.
Za tento čin byli hospodským zkasírováni, z hospody vykázáni a posléze, když nechtěli hospodu opustit, s pomocí ostatních hostů i vyhozeni. Odešli s nadávkami a vyhrožováním, že z hospody udělají kůlničku na dříví.
Vyšetřování nebylo ukončeno, dál hledáme pachatele
Náš investigativec byl viditelně zklamán výsledkem vyšetřování, na němž strávil nemálo volného času. Proto na svou pěst změnil směr ve vyšetřování, neboť chce dokázat pravdivost svých předchozích tvrzení, že vzhledem k současné politické situaci nelze vyloučit ani tuto variantu: za vznikem škody stojí konkurenční holding A…, jehož majitelem není nikdo jiný, než kontroverzní A. B. Tuto informaci, včetně dovětku „protože ta B…ova chobotnice má prsty úplně ve všem,“ mu pár minut před uzávěrkou tohoto vydání zatelefonovali do naší redakce pánové J.K. a B.S., kteří naopak nemají prsty vůbec v ničem a vždy všechno udělali správně.
Na případu bude náš redaktor nadále intenzivně pracovat a o výsledcích jeho práce budeme čtenáře neprodleně informovat.
(Chcete-li jakkoli reagovat na obsah příspěvku, otevřete si záložku Napište… Děkuji.)
